Venku chodí jaro v kabátě 
Ještě není čas  svléknout obruče zimy
Možná  tak  v rozestlané  posteli
rozehřát  poslední  kapku   ledu
kde  lze  přimknout  se
a dovolit rozkvést  sněženkám
těm něžným kvítkům  podobným  sněhu
Venku  chodí  jaro  obuté
na ztuhlé  zemi  bez  ťápot
Jen  srdcotepec je bosonohý
aby se  dotknul  vřelé  lávy
Ještě  není  čas  obnažit  lýtka
ty snopy  tajemné 
culíky  rozkoše
aby zahořely vášní  pro mokrou trávu  od rosy čerstvě zelené
jako  první  milování 
Ach  sněženky  sněženky  vložené  do našich dlaní
Venku  chodí  jaro v kabátě
a vítr  je nahý