Až půjdeš okolo ty vzácná 

tajemná blízká nedotknutelná bojácná rozšafná i zkurvená  bolestiplná radostná nepřítomná i přítulná ty ne jedinečná ty obyčejná sobecká i nehodná ošklivá až krásnější než neexistující tma ty nepojmenovatelná a mnohem mnohem víc zaskočená sama sebou 

vtíravá i plná studu až půjdeš okolo zastav se na prahu všech domovů a nezvoň zaťukej /zvon patří jen kostelu /jemně na veřeje tak tiše myslíc přitom na něhu očí i úžaslých pohledů v údivu rozevřených rtů co podobají se štěstí  co nemá podobu v ten okamžik ze všech vteřin každodenních prožitků ty plná pocitů jako stolistá růže padni na kolena a pros člověka aby tě přijmul Tebe věčná lásko Tebe věčnosti v niž nevěříme a neumíme se jí dotýkat