Ave Aburh EvaHrubá Samotní

zdeSamotní lidé jsou sanitky nemocných srdcí Ústavy prázdných duší Kapačky minulých díkůvzdání  Léčebny bez oken a sanatoria bez dveří  Pán ve vlaku si balí cigáro je sám a hledá po kapsách zapalovač aby až rozhrne tmu na nádraží mohl  rozbřesknout plamínek Slečna co sedí naproti je naprosto soběstačná v zahlědění se do odrazu v okénku kam si opřela hlavu jakože trhni si nohou světe
"Mohu si přisednout?"
Nejspíš ano protože přes trs trávy na podlaze jsem ji spadla málem do klína a vlak si to cupitá po kolejích a směje se Je to jako pískání králíčka v jeteli jako píšťalka mého bráchy kterou nikdy neměl protože to uměl na prsty 
Všechno je náramně osamocené ale i léčivé právě tak jako hřebíček se zázvorem a medem v čaji který mi uvařila maminka 
Samotní lidé jsou chodby ve všech katakombách Dýchací přístroje se všemi samotami sanitárních dní nás všech .

náhledy do myšlení a duše autorky

pohledy na svět a lidské hemžení 

fota  a prodejní digital art

poezie aneb výběr z 15cti sbírek

kousek moudra nebo-li epigramy

divadlo jako umění přednesu

a tak se nějak se proklikáme do děkovaček

 

Anketa

Zaujala vás Eva Hrubá ?

zaujala 1 686 25%
líbí se mi 1 016 15%
zajdu znovu 915 13%
chci tě poznat 923 14%

Celkový počet hlasů: 6814

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

https://youtu.be/0KohUatKmjg