A už je to všechno pryč ta exprese ten otevřený dopis pocitů ono vlnobití v tichých přístavech Už je to všechno pryč moji námořníci bez triček moje panenky na houpacích koních s plnou pusou štrůdlu z jablek spadaných v zatáčce blízko domku s očima namalovanýma na dveřích místo kliky Všechno se proměnilo Tak kde tě mám má básni můj šansone  tebe upřímná prostorečnosti  můj cite prožitků Co se ochladilo má vodo můj anděli ... Saxík ve mně hvízdá a tečou mu slzy ony divoké řeky v horách vrásek co nám všem se podobají Jsou čokoládou která se roztekla v kapse a znovu se zacelila v mraze kolujících duší a vypadá jako Tibetská hora bez Dalajlámy Kam se to všechno zlopotilo v rozkvetlém zahradnictví bez kopretin a petrklíčů

Ten výraz ta sloka první  básně na jediné vrásce v koutku oka která je pro Tebe vláčná jako naše touha před milováním 

A už mi neříkej že nejsi když já tu jsem časosběrná ty romantická kubistická dadaisticky surealistická potvoro mých prožitků ty únavo popletená myšlenko časně zvečera do pozdního rána dotykem dotýkaná nahá Miluju tě víš to..Tak hraj bubeníku tu srdeční tu od podlahy  ten výkřik zvednutých sukní tu euforii hraj ať připlouvají  moji krásní dnové rousovlasí albíni se skořicovou kůží....