Ave aburh EvaHrubá ráno
31.03.2026 14:48
Je časně tak časně že i zpěv ptáků zní rozespale
Ulice se kroutí podobně co malé dítě přistiženo při vymyšlených báchorkách
Rovinka vlastně nikdy není
Má spoustu odchylek
ale nezapře směr
Probudil se slavik
Přidal se skřivan
Na holých větvích stromů sem tam pupeny co otevřou se do jara
Svítá
Malíř by namaloval radost
Dá se štětcem rozmazat do tolika barev? Radost je pestrá
jako šátek babiček co překrývá řídké šedé vlasy
v čase před světlem
Jsou plátna která tě prostupují Oči
Je svítání
a ještě než den rozevře náruč k objetí zastaví se na chvíli lačný čas
Vždycky nám dvěma letěl ne jako vítr ale jako křídla bdících andělů
Ten čas spolu je prokvetlý do času bez tebe
Zůstal v tulipánech jiřinách i čemeřicích
Je blízko k rozbřesku
Na rozhraní dvou ulic sedí muž na oprýskané stoličce
Na zádech stojan
V rukou nedomalovaný obraz
Tam někde v dálce tušíš jeho surrealismus i romantickou něhu
Být vším tím
možná i jarem
možná ulicí
možná obrazem v rozbřesku rána
obejmu tě....
EvaHrubá nebojte se POEZIE