Ptávám se 

  Ptávám se sama sebe v tichém odpoledni na cestách Mlčím na pěšinách Prosím na dálnicích rotujících mezi domy tebe světe hloupý i duchaplný světe prohnilý i láskyplný co se to uhnízdilo v našem mozku že myšlenku vyháníme koštětem na kterém černá kočka  štěká a trůní "táhni tam kde tě nikdo neochutná Padej Už na tebe není žízeň ani touha myšlenko vtíravá myšlenko hloupě moudrá "                                            Všechno pominulo mezi dermakolem lží 

Odpovídám sama sobě možná už šílená v davu města co drtí v zubech vztek a radost ždímá v dlaních až z nich kape krev Ty slzy duše Tak rádi si ubližujeme abychom se báli Prý je zdravé se bát v tom našem čarokrásném žití mezi všemi těmi kterým dovolíme aby nás zabíjeli pro lepší zítřky v Metrixu V onom lůně které bývalo místem budhů ne pro vrahy svědomí a tak vědomě v sobě každičký nádech vzduchu tajíme v dusném zkapalněném podnebí tisícera falešných sluncí

co podobají se pampeliškám 

a nevadí jim že chmýří poletuje po silnicích jako padlí andělé 

kde i kročeje tmy dusí jedinečnost ten citron pro druhé co zatahuje ústa 

" Nemluvit prosím"

a my mluvíme o lejnech jako o květinách 

abychom nezpřetrhali jakési propletence

svlačců na orchidejích v průhledu  krabice z plastu 

v které se nalézáme zavření před uvadnutím my lidé křestem požehnaní 

žehnáme vyumělkovaným neznabohům a nevidíme 

všechny kříže u cest a neslyšíme melodii umíráčků v ozvěnách nebe 

"Nemluvit  prosím"

Jen v kočárku miminko může špulit ústa ucpaná dudlíkem pro jistotu filmového scénáře našeho příběhu který nelze změnit 

Těžká jsou slova o pravdě co se skrývá před prázdnými okenicemi                                                    kde ve skle se producírují upatlané

výkřiky nicoty ty nahé usměvavé                                                                                                            holky vlezlé do výstřihů arogantnich prsatic a sebestředných příklopců dravců

V lásce zaskočena stojím v kalužích       mezi chuchvalcem mokrého písku co se mi vysypal z kapes v kterých je víc než prachy- tvá ruka Drahokam který objímám i když studí 

Lásko jako bys ochrnula 

protékáš mezi stehny moří co cukrují vlnobití místo prosolených přílivů 

Už nehledám v bouřích tišinu

Je lepší mlčet nebo řvát ptávám sebe sama v tichém ránu v mlze na cestách