Prolámat se do svědomí

Roztrhnout všechny zapečetěné díry 

Prokousat se až tam k sobě kde pokud jsi nezapomněla masožravá květino citu že tam uvnitř našeho příbytku býtí s balónkem duše..viděli jste duši kapra? Je v ní všechno a nic Je v ní vzduch a vítr Tak tam uvnitř s balónkem duše jsou tiché tichoučké ozvěny 

Třepetají se ve větru co není větrem protože vítr přece nepřináší jen balvany ale i  písek štěrk květiny  trávu a kouř a přesto fouká a ozvěny duní panebože děkuju že nešílím jen pláču a balvany se točí připomíná mi to kafemlejnek v rukou mojí maminky jenže ona milovala všechen vítr v kterém byl vánek ono pohlazení  ona milovala všechny a všechno víc než sebesamu celej prašivej svět možná to bylo tím že bosky prošla válkou a protektorátem a když ji zemřel první syn uložila ho do hrobu svý duše zasypaného šerikem právě v den máje v den radosti a harmoniky ano achbože moje milovaná máma co v balvanech se slídou slz našla pokaždé pekáč buchet pro cestu do rozlamaných ještě bolavých otvorů  s vějířem co podobal se dlani

Mám tě ráda mám tě ráda ose kočko  talismane ostrove mám tě

právě tak dotknutou v sobě jako všechny mé opravdové lásky jedna dva tři... Bylo jich víc bylo mnohem víc pssstttt. ...jedna dva tři juchuuuu  jich bum vám tralala Tři jsi má neutěšená roztěkaná jež vlétla  obutá nahá v kůži draka do mého bezvětří ty tajfůn smršť i chvalozpěv fuuuuuuu fuuuuuuu ách

Mé tiché tiché ozvěny třepetalky citů jako bychom všichni zapomněli na ono chvění onen proud co zažíhá všechny blesky schované v pochmurnosti bázně Říkáš že neumíš milovat bože co je to za hloupost copak lze neumět milovat snad jenom tvrdší balvanům může být člověk když v prázdném jeho bytí sežehl sám sebe zavylostí a rozcuchané vlasy touhy stáhl do ohonu snad jenom vrtkavost poryvů všech větroplachů ve víru fénu i bouře sroluje tornádo v němž  rozsmýká se na padrť a ono neumět milovat jak tozro vyčuhuje mezi troskami zklamaných holí nad sebou samým 

Chtělo by to ne prolámat se ale prokvést do prolomených vyzděných zbytků škvír v otvorech po hodinách stolech židlích i postelích a klikách u dveří Chtělo by to obléknout se do lásky Že to nejde ? Pojď blíž proklesti se mezi balvany dám ti kamínek Nafoukni ho Vidíš Vznáší se podobně jak všechna peříčka ta křídla pro štastnost která tvoje slepená duše povrchností žalem záští samotou závisti a sebepojidanim ještě neobejmula 

Mám tě ráda mám tě ráda mám tě

a ty to víš můj vetře má touho má  laskavá lásko v kříži na cestách