"Všechno je hezký" řekl kluk který vytáhl z kapsy pytlík s kuličkama  byly to hliněnky jeho praděda Rozhodil jich pár na zem  Podrážkou paty se snažil vyhloubit důlek do země Byla suchá a tvrdá "Všechno jde" a tak si sedl na bobek a rybičkou nožíkem po dědovi pomalu vydlabával Zem se drolila Připomínala starý pecen chleba "Všechno je krásný " Z láhve kterou otevřel zrezavělým otvírákem nalil do prohlubně trochu vody Půda změkla podobně co těsto na vále  Vymodeloval pevné dno Sám si lokl a zbytkem si polil zrzavé vlasy co pálily jak oheň  Zátku jak ozubené kolečko vrazil do kapsy" Všechno se vždycky hodí " Důlek uhladil  Špínu otřel do kalhot s kostkovanýma kapsama  Povytáhl obočí a zaklekl První cvrnknutí a kulička stála na hraně mezi spadnout či udržet se Spadnout je výhra Udržet se je agónie bolest a napětí strach i klamná naděje Stačí lehký dotek a je tu osudová Kuličky jsou vlastně šťastná hra protože zcela opačná k  životu Spadneš a díra je černokněžník a otevřená tlama v neznámých tmách  jenže tady v kuličkách....Foukl a hliněnka si sedla doprostřed jamky Hurá poskočil a utřel nos špinavou dlaní Vyhrál jsem "Všechno je správný" jako osud a plamen svíčky a cvrkal dál jen skleněnku si ponechal Chvíli s ní točil mezi prsty a poté ji přiložil k oku a díval se díval na nebesa jakoby tam bylo to ono nejkrásnější Možná tajemství věčnosti a lásky