Ave aburh EvaHrubá. Křehkost
Kdo to ťuká na bránu kdo stojí ještě vzdálen daleko od krovů kdo tiše našlapuje a přesto vrže melodii všech obolů Jsi to ty nepatřičná křehkosti vzájemných slibů i neslibů? Jsi to ty bolestiplná radosti Radosti obolená ? Kdo to ťuká na veřeje a neprosí o vodu jen přešlapuje u pramenů jako by chtěl uklouznout ve stisku Kdo je onou klávesou pro hudbu Kdo strážcem obrazů kdo stojí tu a nic nepředstírá Kdo je onen vítr jež burací Kdo drží se za kliku dveří do hlubokého ticha a ví že zpívá Kdo křehce blízko smíchem vzlyká a štěstí neztrácí Jsi to ty stále ještě touha ta prošlapaná která ví jak v čase se rychle připozdívá když neotevřeš pocestnému jež plaše snivá? Jsi to ty cestičko obroušená jenž tančí na špičkách potrhaných bot ? Jsi to ty stále ještě živá loď co věčně myslí na soutok Řeko láskyplná i vlnou zbitá Kdo to ťuká na bránu v onom slunci i slotě odchodů a bez ustání čeká na ozvěnu ? Jsi to ty věčná vteřino křehkosti našich dnů ....