Ave Aburh EvaHrubá Jak mi to vysvětlíš
Už nevím co ti mám povídat
Stejně neposloucháš
Házím na zeď všechny luční kvítky co se tam chvíli třepotají než je smázneš hrstí jílu a drnů a bláta
že se tam vytvoří škleb s očima navrch hlavy s vousiskem černokněžníka co slintá apokalypsu svýho mozku z kterého vyvěrá jen a jen močál zelená stoka výkalů
Už nevím co ti mám povídat
když neposloucháš slova co jsou zpěvem domoviny té dávnověké té probolené všemi předky našich rodů
Jak vyprávět stěnám zdím zavřeným okenicím mřížím dveřím s trojitou ochranou vstupu Jak odemykat když zámky mají zlámané klíče uvnitř sebe
Neposloucháš světe
ty který se skládáš z tisícero pohádek bajek epigramů románů romanet symfonií básní životopisů i apokryfů ty který jsi stvořen člověkem pro člověka Neposloucháš
a přitom věříš v Boha otce a syna a ducha svatého
Jak mi to vysvětlíš mně věřícímu
bezvěrci v lidskou havěť boží
Jak mi to vysvětlíš když neposloucháš můj milovaný světe do kterého svůj život jsem vložila jak do kolébky