Sedíš v síni nitra země a v duši  závratná euforie bytí Ta neotřelost Ten oheň Ta síla Ta prostořekost vroucí až dotýkaná touhou po spalujícím zážitku Ten omamný pocit že tady je všechno horoucí co vnitřek srdce Tady  je všechno poskládáno do opojené knihy myšlenek smíchané v koktejlu moudrosti s pěnou znovuzrození vteřin jasného vidění do žilkování v řečišti všech vod a lotosů Tady v síni nitra země sám sebe jsi pochopil ty člověče Ty stvořen proměnami věků Ty pod baldachýnem nebes kterých se na špičkách snažíš dotýkat Ty nepokojný nepozorný Ty zbytečně složitý v jednoduchosti lásky Ty bojící se věčnosti  zády sám k sobě v zrcadle své duše otvíráš okenice jediného domu Ty oči za brýlemi ze sklíček z oparů všech  mlhovin  zamlžené zajíknuté Ty oči  soucitné ty oči tvé niterné co vnitřek země onen doušek vody z kapky života