Báseň 

Ještě není čas na zatažené rolety a sklenku v které se vzhlíží tvůj ret ani na griotku utopenou v pivu blízko tvých nahých zad opřených jak židle o stůl o mé rameno ještě pořád chvátáme v našem mraveništi slibů že zítra si budeme povídat místo esemesek a ostříhaných chatů podobně co u kadeřníka halda vlasů které nic nevyjadřují ani jednu patku do čela ani copánek co šilhá po druhém Ještě nechceme onen šperk  tu cetku upřímnosti co se krčí v koutě všech duší jež zapomněly na chleba a sůl a v karafě na rudé víno ono pokání před sebou samým 

A v řece si ryby šeptají o hluchotě člověka právě teď kdy v koloseu mluví Sokrates