Báseň                                   Však on nikdo nepřizná že pláče ach maminko proč jsme tak opuštění Včera jsem slyšela hudbu To Lubomír..pro tebe Evičko... a  klavír mne objímal tak horce a opravdově až ona veškerá něha stékala po tvářích jako když Beethoven s Paganinim a Mozartem usedou na trávník u rybníka kde se plaví čas veškerých tónů Tak blízko jsem byla nirvány tichá až k radosti že štěstí je mít onen parfém doteků Děkuji za hudbu vzácný okamžiku Korálku na šňůrce našich rituálů Příteli 

Ach maminko držím za ruce všechny akordy jež vedou do skladby o moudrosti a soucítění Proč jsme tak opuštění Možná v kořenech jak stromy břízy i platany i zvony co k nebi promlouvají Ta cukrátka to ono srdce v dlani  rostem do prorůstání