Až půjdeš okolo všech soucítění které ještě čekají že je někdo vezme za ruku a půjde s nimi tam kde leží osamocená samota a chechtá se zběsile a máchá rukama klátí nohama třese hlavou jakože je jí tak veselo a do tance a mezi všemi zvladlými kyticemi s honosnou mašlí onou  papírovou vlečkou laskavosti vzkvétá protože je chudobou s růžovými líčky tam na suchých loukách bez trávy bez duše hlíny a kamínků Nečeká že by ji kdosi pohladil a neukopl ...Kdo by také samotu chtěl objímat když sám tone v bezvětří zastavěných citů sám s vyluxovaným prachem emocí On v roládách s čokoládou sladce navigován k barevným zmrzlinám se šampaňským možná i slanými mandlemi aby ochladil srdce kdyby nedej bože chtělo zahořet a podat ruku soucitu