Až tě potkám lehce se ukloním protože vzácnost  vůní  je třeba uctívat jako když ti nebesa zaťukají na šíji a ty se ohlédneš a uvidíš v oparu horkého letního vzduchu pampelišky ta slunce i padáčky fuuuuuu  let si leť...mezi rozehranou partií u stolu kde neleží karty ale rozcuchaná vlasatice mezi stíny i září ostatních hvězd ... tomu říkám život...panejo .. žádné panenky a vláčky na hraní.. pěkně sednout kometě na ocas a nezhořet...
Až tě potkám uprostřed všech vod na krajích břehů s trpaslíky co utekli ze zahrad aby se skřítky otevřeli náruč pro štěstí vždy se ukloním protože vím že ona vůně jsi ty neznámý anděl a Bůh