Co ti mám říct když nic od tebe ani zmačkaných listů pár 

Tvá duše je prázdná Slunce zapadlé za opar Ojetá pneumatika co nikam nejede Tak moc chci tančit a mé nohy jsou jak z kamene Vezmi je do dlaní ochraň je Nezůstaň v prázdnotě Jsi netopýr co visí na stěně otrhané tapety plíseň a čmoud Z obrazu střepy v podlaze jak z hodin rafije Možná za nimi ztracený okamžik v bílém baloňáku a buřince z baru jde Snad ty Určitě! Má duše sní o mracích které valčík vypije a polka nahá  tiše se připne k roztržené peřině jakoby chtěla říct vem si mne ty jež ve stínu prázdnoty nicotu přijímáš Co ti mám říct má hluboká kocovino má vino za krásu Nezbedná touho točit se na hraně všech vašich propastí a mých vulkánů Roztanči všechen vítr co stojí na kopci a číhá jak tornádo na mladou laň Tvá duše je džbán u vyschlé vody co stahuje se do potopy Každé ráno marně okna otvírám 

Chtěla bych tančit až na okraj  našich hran náš melodram 

Náš melodram