Báseň 

Vždycky tu budeme vedle sebe přesně tak podobně co kočár a kůň či pampeliška a chmýří Nic  neodjede neodletí Vše zůstává na místě jak vzpomínky ne hluboko avšak  hluboce protknuté do obrazů našich krasohledů Tam jsou ony bezprostřednosti veškerého ticha v našich duších ta slova co obraz dovypráví Právě jako ty teď sedící na břehu řeky v tento čas co nosí v sobě kostkované bačkory kašmírové šátky červené trenýrky kecky a hliněnky v pytlíku V ten čas kdy pro jistotou nechtěné nostalgie raději čučíš do mobilu na prostořekost cizích lidí zatímco vedle tebe si vykračuje brouk hrobařík Nevidíš ho Tu symboliku ani na dotyk sluchu kosu co si pohvizduje A slunce je v babím létě stejně žhavé jako má touha neodcházet Sednout si do kočáru s párem koní a kyticí pampelišek