Vítr je vzrušený a vlny jsou nahé
Tančím s nimi Pletu se do pěny
Stávám se příbojem a zpívám  Taková je ona chvíle kdy se ulice
na sídlišti podobá přístavu kde jahody voní po malinách a šťáva z rozkrájeného manga je v mých ústech tvou slinou co se propojily v polibku podobně co rozevláté suknice mladé cikánky jež svou krásou ošperkovala všechny prodavače sladkých vín na rohu ulic tam kde se stýkají rty když touha je víc než rozžhavený písek na okraji dotyku ach bože tu chvíli jsem držela v sobě než přijel autobus v kterém se lopotil vztek v nespojených slovech a horkost  místo paprsků Tys mi zamával - Nymburk  stanice Havlíčkova a lehký závan výparů města Razítko jistoty že to tak je -  už jsem doma ale  nemohu se zbavit onoho větru a vln a pěny která mi zůstala ve vlasech Pohlaď mne prosím