Jestli je souhvězdí všech drah mezi námi všemi ta cukrkandlová poleva na betonu kde nemohou dusat ani koně protože by se jim všechny podkovy proměnily  v prach a bolavá kopyta právě tak jak naše chodidla ztracená v ťápotách co tu nezanechal rod ale tlupa cizáků jestli je takové souhvězdí co sladce připomíná že v trávě třpytí se zrníčka  sladkých pravd pak nechám se  vést za tebou a budeš všudypřítomná snad
Ty v obalu ze slepičího trusu a koblik od oslů sežmoulaná co žmolenka na koláč co zastavil se v troubě na chvíli než vzruchem prolétne chuť  jak vrtulník co nevozí vojáky ale spásu co nekřičí o tom že se jí rozsekal plechový hrnek na srdíčka a ta se ztratila pod zem přesně tak jako poslední proužek vody z jezera v kterém jsou mraky a andělé
Pak budu vědět že jsi neodešla že si v cukrkandlové polevě žádoucí a úctyhodná naše věčná lásko ty kopečku na Parnasu kam málokdo vyšplhá