KDYŽ SMUTEK LEHNE NA POLŠTÁŘ s andělem vyšívaným

jehlou co vpich                                                                                                                                                to

slova v myšlenkách 

ZVEDNEŠ  OČI                                                                                                                                                  A SVATOSTÁNEK je kostel ticha

A CESTA K OLTÁŘI MYŠLENKY  Ptáčátka

 na které DÝCHÁŠ  když je jim zima

Nejsi zapomenutý v otčenáších ani žalmech

jsi v sobě otcem i matkou zrozený

V ZOBÁBÁČKU  CHUDOBKA  ZAPOMENUTÁ 

Vrabčák i slavík jedno jsou

Někdy vejdu 

ne prosit ani žehrat 

vsáknu se do chladu co nosí   v sobě staletí

a potkávám  STOVKY PŘÍBĚHŮ  VE SVĚCENÉ vodě

i v křížku  na čele                                                                                                                                             ale tam TVOJE RTY PROVONĚNÉ 

je to rouhání..?

Ne

V ten čas JE

 hudba Z VARHAN  NEBE                                                                                                                             pro

 smutek zašitý v kapse který

 se POUSMÁL

JAKOBY NAŠEL ČTYŘLÍSTEK OKORALÝ časem

Někdy

 VZLÍNÁME do zvonů 

ztracenci nalezení

 co podobni jsou  labutím