Ave Aburh Eva Hrubá Za básní

29.07.2021 07:28
Za básni se chodí
Nesedí v koutě
kde se víří myšlenky jež nepochytáš
Básně musíš vyčekat a procházet se v nich
tak přesně tak
jak v cestách na cestách  klidem i divočinou
mezi bělásky a houfem vran
Chodívám za nimi podobně jako tehdá za tebou
provoněná mateřídouškou i přesličkami všech luk co se tulí  k možná čtyřlísku
Pověry a rituály před očekáváním toho co známe a co přichází v pokaždé jiných obrazech i jiných dotýkání Vášeň je štěstí o kterém mnozí sní  jen ve spánku
Touha je posun všech korálků na šňůrce k společnému náhrdelníku pro krásu
A krása .?
To když obejmu ramena básně a ona se zachvěje
To když v tvých očích propojí se dvě něhy a vše kolem dostane nádech zamlženého nebe než vstoupí na
 sedmero cest ke slunci
To všechno je se mnou v každém kroku i zastavení
A čas si klidně dál jde procházkou do věčnosti
Chodím ráda tam kde i               v prostořekosti všech řek najdeš tišinu
Tam kde z asfaltu roste jediná 
sedmikráska kterou pohladím
a i když nedojdu až na pointu básně v sobě si nesu libozvuky ptáků co připomínají zpěvy na kúru tohoto světa který dokáže být i laskavý
To když v každém z nás aspoň jeden verš někde uvnitř schovaný je
potkávám se se všemi světadíly touhy vášně nebeskosti
protože co bylo bytí bez zaslechnutí všeho vyšeptaného do klikatých čar kořenů  když jim vítr maluje křídla
Za básni se chodí
Přesně tak
jak jsem chodila pro pusu k mamince
a pro polibek k tobě
Miláčku