Výtah do ráje

Měsíc  se zavěsil do oblohy 

Kulatý  míč toulavý 

co proplouvá  mezi hvězdami i nocí tou bohatou holkou na sny

až zešedne obloha uvidíš na ně

i na lidský štrúdl táhnoucí se k měsíci

jehož klobouk lapá déšť jež zpívá o bubnech co nikdy

nikdo nerozzvučí  

Slunce ve stínech tančí ukrývá se a nohou šanson pobrukuje                               

Pojď se svést v balónu tam do zelených lopuchů fialkových marmelád růžového borůvčí domů z parcipánu a křupavých ochozů všech věží nad městy co vypadají z té výšky jako namalovaný obraz na ohromném mandlovém dortu který si pluje po oceánech a barví je do čokolády i vlašských ořechů 

Pojď človíčku z rosolu a sulcu

třaslavý strašpytle jež se bojíš vlastní myšlenky polez ven ze svých štěrbin  kam chodíš několikrát denně zkontrolovat své mraveniště plné poddaných o oddaných  však  bez Ferdy Mravence a brouka Pytlíka  protože na pohádky se tady nehraje  možná tak na basu

kam chodíš stloukat své jedinečné máslo 

které se ti tvoří na hlavě jako svatozář bumtarata bum

a už se to sype už se to válí 

a Harpagon pláče protože má míň

Hledám večernici 

mezi souhvězdím co nemá  jméno 

Uprostřed  nedozírné  tmy stálé  ráno a jedno oko co

podobá se kapce vody z hřebenu

Je  to dávno možná už               v minulostech v pamětích           v denících co zapadly  pod postel mezi vlasy prach  a zbytky noh mrtvých pavouků i křídel moučných molů co podobají se vyprahlým polím kde déšť zapomněl drnkat na hlínu " lásko voníš deštěm" tu věčnou píseň Marie Rottrové

Pojď se plavit výtahem nahoru kde protkané nebe těly všech ptáků připomíná ohromné potištěné  barevné filmové plátno po kterém se procházejí bohové i věčnost a všechna křídla připomínají jednu květinu 

kterou nosí v klopě trpaslík dole  na zemi schovaný mezi kořeny 

on kýč i talisman pro štěstí       a bojí se že mu ji počestní lidé ukradnou tu čarovnou moc  nepoznaného

Pojď budeme vzlínat a dotýkat se ramen těch ramínek na které lze navěsit potrhané šaty tašky části fuseklí zbytky tkaniček od bot možná i milostný dopis když mu vydloubneš dírku právě do slova miluji tě

Pojď

číst z ramen co nemohou chybět

pokud jsi nezkřivil páteř pádem do výšek můj milovaný člověče můj všudypřítomný lide moje zažehlená vlajko na červenomodro bílém tričku

Pojď svezeme se výtahem v imaginaci všech fantazií složíme novou představivost do partitury z jedlého papíru který chutná po jahodách a všechny noty z vanilkočokoládavé zmrzliny s pistácií uvnitř se roztečou do symfonické básně o poetičnosti všech špinavých umaštěných zamatlaných páchnoucích stereotypů výtahových šachet kde v ozvěnách třepotají se vzkazy

...tak na semdmouuuuuu..prijdeš sssss

Pejskuuuu kde jsiiiii

Zmrdeeeee

Pomoccccc  zastavil se výtah..

Máš pivo vole

Svezeme se do všech květů všech  rajských zahrad této zeměkoule

i když nikdo z nás nevíme kde je ráj a jak se v něm žije zda je to muž či žena nebo dítě možná písek možná kabát který jsi kdysi ztratil snad hudba i souložení možná tichá oddanost smrti křik pláč hechtavý blázen za mřížemi co vržou                                  Svezeme do rajských zahrad s granátovým jablkem v kapse

Občas se ohlédneme

to když zaslechne kroky

Občas  zastavíme

to když někde vzadu slyšíš hlas

Občas ustrnu i já v soukolí  času

...kdo tudy šel a kdo půjde

až na zápěstí mé ruky dotikají hodinky po mamince

... ještě je nosím

... ještě jdou zastavené v minulosti                                            

ještě nejsem z jílu ani ze sádry

ani pěnou odlivu

Občas tě vídám poslední lásko 

tebe z mlhy a krokusů

tebe větroplachu v rozevlátém baloňáku dotýkajícího se kotníků milosti

Občas se rozezním touhou

po novém romanetu

blízko klavíru kterému kdosi

vytrhal z klávesnice všechna cis

Občas v dešti vysvlékám se 

a podobná cibuli odhazuji všechny pršipláště abych ucítila laskavost vody

občas se ptám mezi nocí a zrozením rána

je něžnost stejná jako bolest

 Ta předehra ke štěstí

občas mezi slovy  vprostřed duše utichnu abych slyšela  dýchat další den

Občas a kolikrát ještě

zaslechneme kroky a  ztišený hlas

Občas se ohlédneme abychom spatřili něžnou nahotu pravdy

na cestě výtahem do ráje

Pojďme se stulit k sobě my světoběžníci lačnící po čemkoliv co by nebolelo

Každé ráno  češe slunci vlasy 

další  z dalsích a ještě dalších dní

a slunce sedí  

Je  usměvavé protože  zacuchaná jinovatka déšť sníh  krupobití 

padá do mlhy kde se ztratí 

Jako tenkrát ty

Písni 

cos zněla ve všech věžích tohoto světa 

Usedavně i naléhavě  

aby ses dotkla srdce zvonu 

Ten zvon je pořád ve mně 

Někdy ustane  

to když v kostele na klekátku  prosím 

o milost 

Každé ráno si češu vlasy

a

zpívám