AVE ABURH Eva Hrubá Vycházím do vůně

13.12.2020 07:12

Vcházím do vůně
Nevím zda lze vejít do vůně jako do dlaní nebo do vlasů či do vnitřku země
Nevím 
zda lze vejít do pampelišky 
či do ohně  Možná jen do vjemů a pocitů 
Neznám zda  přicházejí tmou     a nebo když padne ocas duhy do hladiny 
Nevím ale jedno je jisté      duše se prolnula do vůně
 s myšlenkou
v nás samých
V předčasí těchto časů kdy jsme si vyprávěli  a
kdy bylo tolik místa na slova  mezi otevřenou knihou 
jsme odbíhali k vlastním otázkám a představovali si Boženu Němcovou či Jana Nerudu jak píší a nebo chodí Malostranskými ulicemi aby se vpozorovali do dějů oněch dob
To jsme otevírali fantazii v nás aby  prostírala pro vůní starožitných krámků a naftalínu
Byli jsme i zvukomalbou nočního ticha které šumí vzdáleným dechem spících  rodin    v tvrdých postelích se slamníkem v prosté místnosti s nápisem nad dveřmi - Bůh ti žehnej - vyšitým na plátýnku
Byli jsme i dotytem konví            s mlékem jejichž ťuknutí            o kočičí hlavy dláždění vyvolalo pocit chutě i tón akordů svítání
Byl čas v tom čase v předčasí na pohledy do nás samých které jsme neobratně převáděli do slov nevěda že existuje filozofie 
A když jsme bílou křídou namalovali na chodník panáka
a skákali mu po těle netušili jsme smysl hry že kdo vskočí do hlavy vyhraje
Říká se ....do hlavy ti nevidím...
Nelze vidět pokud připevníme zámek na duši aby nemluvila
V tehdy v předčasí tohoto času
jsem se učila hře na klavír
Maminka mne vodila k panu učiteli Pavlátovi 
Jednou po hodině jsme si povídali
a moje duše prvňáčka promluvila
Pane učiteli víte na čem budu jezdit až budu velká..na koloběžce..
On se usmál a když přišla maminka aby mne oblékla do kabátku který  byl   s velkými kapsami v kterých se daly schovat ruce i poklady
prozradil ji můj sen
Viděl mi do duše
Dostala jsem dřevěnou kolobrdnu a odrážela se  jednou nohou po všech cestách i cestičkách za městem pomalu a velkoryse    k okamžikům výletu
Dnes  jezdíme na koloběžkách všech barev a typů na rychlostrojích 21 století abychom urychlili sebe abychom stihli prolétnou Malou stranou  a v Nerudově ulici se stavili na pivo a před pražským hradem si dali bramborák a pak je uzamli na rozích ulic opřené o zdi aby si je zase někdo mohl předplatit pro urychlení procesu exkurze městem
Tyhle nemám ráda Jsou zbrklé a neotevřou duši
Hrála jsem na klavír každý den  ne že by mne to nebavilo bavilo ale virtuóz že mne nikdy nemohl být Ten dar mají jen vyvolení mne si zvololily později jiné múzy
Doma jsme ho neměli až za pár let když maminka ušetřila na pianino Petrov                Stálo v mém malém pokoji a hrály jsme spolu čtyřruč Schuberta
ale než se to stalo přehrávala jsem etudy u tety na černém piáně  značky Scholze               v místnosti kde na zdech  visely překrásné obrazy od  Chittussiho nevím zda to byly repliky ale ta ponurost ve mně vzbuzovala vůni temného lesa a zarostlých rybníků žabincem
Byly tam i gobelíny ale to mi prateta Anička vyprávěla že je vyšívala její maminka dlouho po setmění do noci protože přes den právala prádlo smetánce z města
Vůbec Nymburk byl o nedělích přehlídkou Dobrých dnů a smekání kloubouků pod podloubím na korzu
zatímco v chudinských čtvrtích se vařily brambory na loupačku
A tak v čase v předčasí
u černého klavíru s taškou ze školy na otomanu s těžkým přehozem v barvách bordó a lahvové zeleně
jsem usedla na židličku několikrát se zatočila a položila prsty na klaviaturu která bývala překryta dečkou ze stejného materiálu jako na kanapi a hrála
V pokoji  byla zima a ve starých klubkách oheň blikal jen aby se neřeklo
Studily mne klávesy 
ale když jsem docvičila čekala mne nahoře v kuchyni  vůně meruňkové  marmelády s jadérky  krajíc chleba a ten největší hrnek s čajem z bezinek
Dnes si vůní hudby mnozí představují jako kulisy v jejich domovech v zavřených duších bez dotýkání slov
Má hudba vchází do mé vůně kde se prolne         do myšlenek Schopena a  Rachmaninova
Myslím že  je čas nezamykat vůně 
tu smyslovost jež mysl zprůzrační
Včera jsem potkala na Karlově mostě  Vojtěcha Hynaise
Josefa Mánesa  a z povzdálí se linula barva  právě vytištěné knihy Aloise Jiráska   Vladimír Horovitz rozprostřel duši do kláves v oblaku nad Rudolfínem                               Na patníku u zámeckých schodů seděl Jan Werich a pokuřoval dýmku 
Chopen na hladině Vltavy preludoval své b moll Nokturno
Vůně se promísily
s vůní pendreku  a mejdlíčka    z krámku opodál
Nevím zda lze vejít do vůně
ale přesto vcházím

náhledy

pohledy  do tváří

možnost vaší inspirace

fota

poezie

kousek moudra

divadlo

a tak se nějak proklikáme

do děkovaček

Anketa

hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???

Celkový počet hlasů: 1042

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

https://youtu.be/0KohUatKmjg