Nikdy necítila vůni líp tak silně
jako dnes
blízko Vltavy kde na dohled Karlův most máčí si nohy
Rudolfínum si zpívá
Slunce má závoj z paprsků
a mrakům se nechce umazat oblohu protože je tolikero kroků k zastavení
Rafije orloje ruce Apollona
A ona sedí vně i uvnitř všech vjemů a je tichá a snad i vroucí ve vzpomínce co rozpažila ruce v rozpacích
a žodonila
"Obejmi mne"
Vzpomínka jurodivá
Vzpomínka šálek čaje
Jemná i horoucí
A malá sklíčka z vody na Vltavě
střípky slunce obeplula
Pro jistotu
aby ses neztratila
Nikdy necítila vůni líp tak silně