Všechno je dávno.

Všechno už bylo

Ty jsi byl..i ty jsi byla

Všechno už odzvonilo

A všechno už nedozní

Tak přesně tak jak padlý

zvonek do trávy

a přesto všechno

 Stínohry  na bílé stěně

večer co večer  se zobrazí

Všechno už bylo

I milování na dýmu z cigaret

i směsice slov vytržených z nadějí i šepot hlasů v hluchém šeptání

Miláčku obejmi mne 

Ještě jednou                             

 na bílou zeď už střípky světla 

sedají

Obejmi mne ted

Všechno už bylo

Vidím se na kozlíku

to

Pan Kaňka  jede  s povozem  plným černého uhlí, tažený dvěma  černými koňmi,               od stavení  ke stavení.

Kluci  na něj hvízdaj  a holky  stydlivě  mávají  

 zastavuje .

Smích a šustění rozvazanych tkaniček o tvrdé dláždění

Jedeeeeeemmmm

Za chvíli se  podobají kominíkům

kteří  chodívali ulicemi  s obtočenou  štětkou  přes rameno 

Lidé  si pokaždé  sáhli na knoflík  pro štěstí  .

Dnes  je nepotkaváme  a štěstí  se pomalu vytrácí,jakoby  zapomnělo  otvírat  dveře        a říkat " Dobrý  den ", jakoby zapomnělo  otvírat  okna  a zpívat,jakoby zapomnělo upéct pekáč  buchet  a donést  ochutnat sousedovi. 

Pan Kaňka jede s povozem  plným  černého uhlí a usmívá  se. 

To bylo tenkrát, kdy  bílé prádlo  vonělo  vzduchem ,na loukách  kvetly  chrpy,  mateřídouška,přeslička.

To bylo tenkrát, kdy  na polích  rostly lusky      a z uschlých  makovic  se sypal mák. 

Ty bylo tenkrát, kdy se  pod podloubím  scházeli  lidé  a povídali si. 

Tenkrát , kdy  chléb  voněl  kmínem 

a voda  byla  průzračná i v odřeném  plecháčku. 

Pan Kaňka  projíždí  městem

a i já nasedám

Pohlaď mne prosím

než se mi rozplyneš jak cukratko za kačku

můj nejdražší bonbónku z daleké cukrárny přes ulici

z jiného města

teď kdy jdou po betonu holoubci

já vím...už nejsme a nebudeme

Co říkáš.. možná tam někde za stovku jiných domů v tom tvém

máš otevřené okno 

díváš se na nebe a kouříš

.. vždyť vím..v dýmu roztracená

ztracená jsem. .... svítí ti tam hvězdy.. miláčku?

Ano šli po betonu holoubci

Vzpomněla jsem si na Hrabala 

Roztáhl ruce a ....

Jeden z nich v tu chvíli chvil vzlétl 

jakoby se chtěl přenést na komín nymburského pivovaru 

kde pod ním vlály vlasy až po blatníky kol 

Krásky 

za kterou se i plný džbán piva otáčel

Šli po betonu holoubci 

na nádraží které zívalo a vonělo kávou v kelímcích na opuštěné lavičce 

kde někdo nedávno seděl

Vzpomněla jsem si na obrubník chodníku 

Bylo léto a my seděly dotýkaje se zády 

protože vlak měl zpoždění 

Ne láska 

Ta se nikdy nikde nezapomene 

Natož na nádraží

Šli po betonu holoubci 

Našlapovala jsem opatrně 

abych jim nezakřikla cestu do výšek střech

Vzpomněla jsem si na půdu plnou slámy 

kde jsme lehávali Snili o dospělosti a žvýkali stébla jako cigáro

Šli po betonu holoubci 

Zaslechla jsem šum jejich křídel 

Možná v nich byly všechny tóny 

zhudebněné básně Jaroslava Holoubka

Šli po betonu lidé

a mluvili do mobilů Smáli se 

Útržky rozhovorů se vznášely a rotovaly ve vzduchu

Vzpomněla jsem si na dívku s krásnýma 

pink vlasama co seděla ve vlaku 

Usmívala se 

Nohy se lehce dotýkaly podlahy 

Zvedla jsem palec protože je fakt In 

V jejích očích bylo tolik laskavosti 

jako ve vysokých botách z modrotisku 

které zakrývaly protézu

Šli po betonu holoubci 

podobali se nám tak moc 

v šedivosti výrazů těsně po šesté hodině ráno

Vzpomněla jsem si na jednu jedinou řasu z tvých řas které mi zůstala v ústech 

tu poslední noc co měla být začátkem

Šli po betonu holoubci 

a ticho

Všechno je dávno

Všechno už bylo.

I ty jsi byl

I ty jsi byla..