Když hledáš spojení většinou

ho nevykopeš jako vodovodní řád  z roku 1932 pod zahradou s nevkusně osekanými stromy i keři které připomínají žirafy slony jezevce ptáky 

Voda jež kořenům dávala pít

utekla zůstal tam někde v zemi  rozpadlý okamžik proudu 

Dnes máme vodní ohňostroje stříkance kapek a sucho

Jednou mi vyschla slova a v hrdle se zadrhl jazyk o patro

Jednou což není tak dávno

možná vícekrát ve spojování svorek Všichni jsme svorky jež  spínané vydrží jen tak dlouho než se opotřebuje cit i vztah i zdraví i duše

 Svorkování

Tak jednou se mi rozpadly všechny svorky všechny zavírací špendlíky všechny tkaničky všechny knoflíkové dírky i přasky na pásku

Ne jen jednou Vícekrát vždy když jsem si myslela že jsem našla podobně jako proutkař vodu

..s kanoistikou je konec..

sádrové lůžko jako na márách

A znovu začínat podobně jako když ti přeteče těsto z mísy na podlahu 

... vaše játra nezvládnou dítě

Ležet ležet ležet i naklepání polštáře je zátěž Tak když to dodržíte je šance

A znovu začínat podobně jako když z rámu vypadne plátno a obraz někdo rozšlápne

...nepřetežovat ..nemyslet.. nepracovat..

Lze nemyslet Lze nepracovat Lze tak žít

a jde to jde jen někdy si připadaš jen stopa v prachu Tenká a rozfoukaná

a hlavně optimismus slečno Evo Paní Evo EVO

Voda se zastavila 

Proud usedl na dno všech řek

Svorky se pokaždé rozpadly

V tehdy jsem napsala divadelní hru"největší závod v životě"

Těch závodů bylo mnohem vic

Nikdy ji nikdo nečetl

Dveře ordinací

Dveře sanitek

Dveře 

Dost

Zasvorkováno Zavřeno Jede se dál na plný pecky Smekat se po slzách do smíchu a nebo 

Jsem to co si o mně myslíte avšak je tomu právě naopak

Většinou se většina potrubí zanesou když  je nečistíš

Já čistila 

Z roků kdy jsem vracela snubní prstýnek do krabičky

Z roků kdy jsem tě musela opustit protože přišlo tak velké sucho že oči potřebovaly umělé slzy protože vlastní spolkly vyprahlé rty rozkousané beznadějí než vůle se přilnula k mé mysli podobně co šperk

Maminko

Z roků kdy zvrásnila mi kůži další divoženka nemoc a smrt

vykřesala jsem z křesadla pohádku o čisté vodě  a loďku z papíru jsem pomalovala kvítky a dveře všech smutných závojů i vykřičníků nazvala domovem aby se lépe sbíraly že země další a další rozpojené svorky zipy klipsy sešívačky

ale to všechno se dá ustát i ve stojaté zakalené louži jen potud pokud rozpadnutí není fatální

O to víc a pro tohle všechno

miluji tebe jediný človíčku v chybách chybující 

O to víc prameníš v mém prameni

O to víc můj milovaný potůčku

Má milovaná bystřino

Má jediná řeko tě obtékám

svými svorkami duše

Když hledáš spojení

Nikdy ho nevykopeš

Samo se přimkne

Samo se vpramení

tam kde si kořeny pohvizdují    s větvemi ....tam kde starý vodovodní řád nevyschl