Ave Aburh Eva Hrubá Bosonohá poezie
CESTA
" Prosím jeden lístek do NIKAM "
"Kam?"
"DO NIKAM"
Dostala jsem jízdenku

PŘIJEL VLAK
BYL OPUŠTĚNÝ
DO NIKAM NIKDO NEJEZDÍ
NASTUPUJI
STAHUJI OKNO
VZDUCH VONÍ LIPOVÝM KVĚTEM
JEDU TAM KAM MOHU JEN JÁ
V KOLEJÍCH VŠECHNY CESTY Z MINULA
I VŠECHNY BUDOUCNOSTI O KTERÝCH JEŠTĚ NEVÍME
VE VLASECH TANČÍ VÍTR
VZPOMNĚLA JSEM NA ROZEVLÁTOST
DOTYKŮ KTERÉ SE  DOTÝKALY
HŘEBENY Z PRSTŮ NĚHY

Přišel průvodčí
Štipl jízdenku a usmál se
"Kdybych mohl jel bych s vámi
znám jen cesty tam a zpět."

DO NIKAM JE NEKONEČNÝ ČAS PROSTORU
VEŠKEROST FANTAZIE
ZEM JE CÍTIT DEŠTĚM                                   OTVÍRÁ PÓRY PRO SPLYNUTÍ
JEDU
A KOLÉBÁM SE V MYŠLENKÁCH
JSOU BEZDOTYKOVÉ
PŘESNĚ TAK JAK SVĚTLO NA BUŇKU
JAKO SLUNCE  NA KTERÉ NEDOSÁHNE SVIT MĚSÍCE
PROTOŽE SE NIKDY NEPOTKAJÍ
PRAŽCE TAJÍ DECH NEVRZAJÍ
A VLAK SE BLÍŽÍ DO CÍLE

Krajina bez lidí
Bez nádraží
JSEM  NA MÍSTĚ
V kapse jízdenka do NIKAM