Ave Aburh Eva Hrubá Venku se připozdilo
13.12.2020 07:48
Venku se připozdilo
Je slyšet jemný zvuk něčích bot Klapají podobně jak malý mlýnek na strouze
Před mnoha lety v časech bezstarostnosti a řinčivého smíchu jsme si máchali rukávy ve vodě tak dlouho dokud nespustil písničku
Vodo vodo divoká
spadla jsi mi do oka
A racháli jsme si nohy i nohavice plandavých tepláků
s nudlí u nosu V rukou chleba se sádlem a pisek
Možná budou tvoje Nevím
třeba tam někde v té tmě se dotýkáš minulých slov které si polohlasně šeptáš a cítíš vedle sebe můj krok Možná
i záchvěv romantiky z časů kdy nám voněla bramboračka tak stejně jako ranní polibek na víčka a ostrý vzduch v kterém poletovali ptáci i zbytky snů které jsme nedospali protože na stole káva čechrala všechny ostatní delikatesy z kuchyně
našeho stolování v pyžamech
Před mnoha lety jsem si lámala chléb do bílé kávy
Ve velkém hrnku pluly ostrovy lodě koráby plavaly berušky i mušle Velkou lžíci jsem je chytala podobně jak rybář rybu do sítě a šup do pusy
Na jazyku se rozplývaly fantazie
podobné těm naším tehdy když jsme se pod stolem dotýkali chodidly
Bože jak bych chtěla třeba jen jednou ještě ochutnat sladkost touhy blízko tebe
Venku se připozdilo
a nepotkáš nic z minulého Jen dnešek Podobá se malému klukovi co stojí na kopci Na zádech křídla z papíru Máchá rukama Rozebíhá se A letí Vteřina naděje
Dnešek je eroplán co se vznáší v pochybách Vypadají jako obláčky Jsou to obláčky nostalgie i předtuchy vzletu
protože nelze jen stále padat
I tma má přece zábradlí
Ty opěrné body pro cestu
Slyším jemnost něčích kroků
zdá se jakoby se přibližovaly
Pssst
myšlenky utište se
ať je nepoplašíte v té noci z listí mlhy a levandule
V té noci pro dotyk
