Ave Aburh Eva Hrubá V tomhle světě

13.12.2020 07:14
V tomhle opuštěným světě s tolika lidmi bloudíme mezi sebou jako bychom si hráli na slepou bábu
Jenže tenkrát to byla radost nás malých honících se dokola jako káča  viskajicích děcek co se změnily v  poletušky mezi komáry a muškami v kapradí blízko mokrého jehličí  a mechu Do plátěnek nám vlezli pavoučci a my s tvářemi jak rajské jablko volali ....Slepá bábo  chyť si nás...
Dnes se vybíjime hrou s tvrdým míčem do zad a kdo nechytí musí z kola ven
V tomhle opuštěným světě 
jsem právě tak opuštěná  i kdybych stotisíckrát tvrdila že ne  Je to stejné jako když se pomiluješ  jen pro tělo 
Jako když bez polibků se svlékáš do naha 
jako když v ústech máš hořkost grepu když vystydne postel bez lásky
V tomhle každodenním netichu
zavíráme oči před posečkáním na ticho
Mezi pohledem za a před
je tolikero vyznání
Sedávala jsem na kraji kanape a upírala oči  do kamen Oheň tvořil obrazce když olizoval zavřená dvířka Dychtivě jsem čekala až budu moci přiložit lopatku hnědého uhlí  a rozsvítí
se tak silný očekávaný žár  přivírala jsem oči a štiplavý dým na chvíli provoněl kuchyň a smísil se s pečenými bramborami ve slupce
I to bylo vyznání tepla a domova Dívala jsem a byla vidoucí už tehdy tenkrát na kraji kanape kde spávala mrkací panenka a pes Don
A opuštěný svět si hraje svou šachovou partii Je velmistr v slepotě černých figurek 
protože oheň v nás samotných sami pozhášíme kdykoli bychom cítili výjimečnost nechtěného
Jsme tak moc opuštění z vysedávání u počítačů kde si vytváříme kontakty že už ani nevíme jakou chuť má čekání na Dobrý den z úst souseda
Na ahoj z úst kamaráda a pohled do pohledu těch nejbližších
Tvůj pohled byl jak jiskra z vlaku v kterém jsem se vozívala do Divišova Funěl a prskal do kopce a vždycky        s hlavou v okýnku jsem chytala vítr pod víčka... Káva pivo limonáda horké párky...
Na malém statku voněla sláma hnůj a kozí sýr To byly prázdniny v trenyrkách a tílku s malým bičíkem a husami které jsme s kamarádkou honily po návsi 
Ale nejvíc nás bavilo čvachtat se bosky v kalužích po dešti když Louka se stala jezerem než ji polední slunce vysušilo a s ní i  cejchy v zahradě Vypadaly jako velké plástve sněhu
Tvůj pohled ta jiskra zůstala v mých očích nastálo občas zabolí  jako když kolem tebe projde vzpomínka ta teskná nostalgie prožitého
Jsme tak opuštění v tomto světě že ujíždime do hor 
že odlétáme k mořím Že hledáme opuštěné ostrovy 
že utíkáme na jezdících schodech do center pro štěstí
Tak opuštění jak jen může být opuštěná kniha bez písmen

náhledy

pohledy  do tváří

možnost vaší inspirace

fota

poezie

kousek moudra

divadlo

a tak se nějak proklikáme

do děkovaček

Anketa

hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???

Celkový počet hlasů: 1022

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

https://youtu.be/0KohUatKmjg