Ave Aburh Eva Hrubá Umět
Nenajdou se
Nepotkaji
V uších sluchátka
Hluchá je rychlost nečasů Zastavi je jen tramvaje
a zelená a možná sanitka
Nevnimají
Nohy se odrážejí od dláždění
Nepluji
Splývají s davem
Koloběžky mezi auty
Rychlost být všude a vlastně nikde
Bez prožitku Prahu trháš na kusy
Ach umět tak levitovat
Město připomíná trhanec posypaný vanilkovým cukrem co se záhy rozpije v krkolomném hltání
Jsou slyšet klaksony i smích ze za rohu safik starého pána ve fraku
Možná byl před mnoha a mnoha lety umělec
Stále je i vedle klečícího žebráka
Jaký je v tom rozdíl Do krabičky na zemi padaji haliře
Ach umět tak levitovat
mezi tim vším zbytečným balastem hezkých zážitků
Umět tak zastavit naši uspěchanost
a vzepřít se do dlaní vložit kostku ledu a čekat až roztaje