Tobě 

Opřela jsem se o slunce studeným obličejem na kterém spí tvůj dotyk  Je tam řadu dní měsíců schodiště let Nevzbudí se Slunce mnou prokvétá konejšivě a šustí paprsky Připomíná to zvuky křídel všech ptáků jež lačně sají sladkost vzduchu Jsem opřená o život země jež v záři svítání obléká se do šatů z vůně orosených luk a hlubin oceánů co připomínají stříbrné talíře na kterých se mrská zapomenutá obnažená duše možná je má možná je tvá možná zlaté rybky která už splnila všechna přání a vyhnána z řek ztratila se v soli Jsem v slunci naprosto sama jen s tvým dotykem který už nikdo neprobudí ...

věnováno mamince v roce 2023