Zvolila ticho
po západu slunce
jenž se propadlo do mlhy
Šedá není smutek
Šedá je počátek barev přílivu
Jen moře to ví když zolovnatí
aby brzy zrána vrátilo se k azuru
Zvolila ticho
v celistvosti dne   který  otvírá lasturu               jako dveře k vlnám příběhu
kde prochází se van Gogh                          v rozevláté haleně a už ví že namaluje  něhu
jako to ví Mozart u spinetu
jako to vědí slepé oči
které vidí díky zpěvu
A Botticelli je loď do přístavu
Zvolila ticho při odlivu
co splétá  pěnu do copů
po západu slunce
pro rozbřesk návratu