Svitá
Celou noc tě objímala
tak nevinně jako dítě
které se přimkne k mamince do tepla náruče
tak jako dítě co cítí oporu tátových paží
Celou noc v objetí tiše šeptala obyčejná slova
Vestoje navzdory všem poletujicím myšlenkám
jež mrmlaly něco o marnosti
TISKLA tě vroucně tak aby neokradla tvůj dech     o volnost
Ta opravdovost snu
Ta pravdivost prožitku
Ten krátký okamžik co trval
a přetrvává
Svítá
Vstává obloha protkaná mraky
Za nimi tušíš déšť
Vlahý vzduch nasavá vodu
Je citit přesně tak jako večer co večer pokaždé když potemni rybník Komárov kde rozhostí se ticho i omamné silice rákosí trávy a vlhka
Tiskne v sobě pocit doteku
Je třeba splývat abychom uvěřili na něhu
Ten plyš hebkosti i tepla
Je ráno
Slunce nevidět
Do otevřených oken domu vchází ruchy z ulice
Sem tam vzdálená slova Sem tam prskající zvuk
zhasinajících lamp
Na druhé půlce zeměkoule  večer rozestýlá         ke spánku Je několik hodin před červánkem
Jejich noc i sen teprve vstoupí
Někteří se budou objímat Jiní hluboce spát
Uvařila kávu
Na tenkém plátku chleba zezlátla meruňková marmeláda Má ji ráda Uklidňuje srdce
které tě OBJÍMÁ