Ave Aburh Eva Hrubá SLYŠÍŠ jak je tvůj dům hluchý
slyšíš jak je tvůj dům hluchý...
a bohové otevírají oponu nebes aby ho zaplašili
zpívají Chorál pro prázdné ticho
a ono je někdy tak tiché že neslyší vlastni srdce
Ohluchl člověk v nitru
a ve své temné svobodě uzavírá se
jakoby chtěl před branou na dvoře šilenctvi
postávat přešlapovat na místě Nevědoucí
Sám v monotonosti pohybů
Odhání motýla Ztělesnění duše
a jeho spánek rozumu sem tam otevře náruč pro Afroditu
Sám sebe klame bojic se šepotu myšlenek
z dalekého kraje lásky
kam raděj nevstupuje
aby jeho bláznivý tichý dům neobjala Venuše
I BOHYNĚ Empatie
tolik zranitelná
A tak pro jistotu sám sobě ubližuje
Sám vprostřed tichého dvora šilenctvi
bez naslouchání v němotě a hluchotě
Cuchá si vlasy když zaslechne zpěv svého pozitivniho sobectví
a vlaje mezi tim vším osaměle
hovoříc jen k zatoulaným psům a lísavým kočkám
ve své lsti sám sebou oklamán
Jednou až mezi tichem a hlukem nalezneme
jemnocit nebude tichých domů
kterým se vysmiváme nevěda jak blízko je naše ruka od dveří
SLYŠÍŠ JAK JE TVŮJ DŮM HLUCHÝ
JSI OSAMĚLÝ...
náhledy
pohledy do tváří
možnost vaší inspirace
fota
poezie
kousek moudra
divadlo
a tak se nějak proklikáme
do děkovaček
Anketa
hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???
Celkový počet hlasů: 1014
Štítky
Nebyly nalezeny žádné štítky.