Sedl si vedle mne smutek
nebyl v černém byl ležérně rozložen na křesle v zelenkavých šatech s modrou kravatou a růžovými brýlemi
Za nimi byly zastavené oči v čase PŘED  v čase ZA  a v čase NIKDY
Jen tmavé knoflíky bez záře a odlesku
Vzala jsem ho za ruku a pocítila chvění Nestihl Neodpovídal Jen vysílal a choulil se víc a víc do sebe
Připomněl mi tebe teď když se brouzdáš ve štěstí bez úsměvů a záře
Opodál takovej rozložitější masňák s vychlastaným břichem si něco mrmlá do roušky kterou teď mám jako doplněk šatníku a baví mne  ji nosit protože konečně mám masku i já Já prostořeká řeka slov
Tak ten ohromnéj chlap co mu stále padá z ruky mobil do klína právě chrápe
Nemám ráda když někdo žvaní kecá lže když někdo musí mít navrch jen proto aby se povýšil
Nemám ráda tvoje nesplněný sliby a nedochvilnost  lásky
Nemám ráda spánek narychlo a bez doteků
V odrazu okna moje tvář
Ujde to babko skoro sedmdesát
Dost dobrý Snad ještě
Vzpomněla jsem jak mi kdosi v návalu milosti říkal..miluji na tobě každou vrásku..No a teď se zrcadlím tak  mne miluj
Mobil ťukl o zem
Mám chuť se smát.
Vlastně můžu Pod rouškou kovidu
Smutek si oblékl rostodivný plášť možná to je perelína z kostek co podobaj se dlaždicím a na okamžik zavřel oči Jeho dlouhé umělé řasy připomínaly mrkací panenku Hrála jsem si s ní v dětství a dokonce říkala" máma"
a pak , i přes skla jeho růžových brýlí byly vidět slzy ,popotáhl obočí a pomalým krokem opíraje  se o dvě hůlky vyšel ven do světla všech stínů i barev
Mám ráda muže co něco vyzařují a ženy co nesplývají s davem
Po tobě mi zbyly Arabáky a slib jednou si tě zase najdu jestli mne budeš ještě chtít.Chci a je mi to hovno platný protože ses zasnoubil ve svých 65  Jsem naivní veršotepec k smichu
Po dlaždicích Prahy chodívám rozevlatá s rukama v kapsách širokých kalhot Pleskají o stehna
Plápolaji tak jako oheň tehdy když hořela naše těla v bazénu kde jsme se dotýkali všech vlnek v rozkroku Ach jak bych se chtěla milovat vroucně  teď tady hned a nejinak než opravdově
Hlavu mám lehce v předklonu s kulatými zády ,nehrb se,narovnej se říkala maminka, než mne položili do sadrového lůžka pro bolest Ten oblouk zad mi zůstal i bolest ale věští je ta z rozcházení ta ze smrti nebo obráceně je to fuk přijde to nastejno, kráčím mezi lidmi kterým nevidím na ústa
Na dláždění města  se dívám jako na tebe minulosti V každé kostičce příběh tečka možná i otázka
Moje kecky v dotecích s chodníky
napodobují chůzi Karla Gotta Měla jsem ráda jeho špičky bot co směřovaly k sobě a lehké  vyhození nohy kupředu a v tom všem klid lehkost a charisma
Vím že ho mám taky a když se mi podaří naladit se do belcanta
stanu se harmonickou etudou pro
všechna štěstíčka z poutě
které když rozbalíš začnou zpívat
Smutek už možná vyšel na schůdek tramvaje a veze se  určitě domů Jistě tam voní arabika masala a hřebíček
Žvýkám  ho a cítím na zádech tvůj dech