Minulosti

Až si vychutnám šálek kávy

a vyčtu z lógru budoucnost

až porovnám ji s čárou života ve dlani

pak se kouknu do tvých očí

jestli tam ještě jsem

Možná už budu rozmazaná

jako řasenka na řasách všech žen co se chtějí líbit a zapomínají na svébytné kouzlo přirozenosti které  nám bylo dáno právě tak jako melodičnost a zvukomalba hlasu

Podívám se do všech koutů 

v kterých jsou zaprášené detaily našich duší

abych v nich objevila po čase

snítko v němž se stále chvěje 

jedno křídlo z motýla

Neříkám že není potrhané

ale i z roztrhaných zadrhnutých slov lze složit báseň

co podobná je citu

Až dopiju kávu

v  roztržitém čase nás všech

kdy pro zapomětlivost zapomínáme  byť jen na vteřinu  na druhého

Tak za tebou půjdu

má sladká minulosti

Až dopiju kávu

Možná mi otevřeš všechny dveře abych nahlédla

Vcházím

..... stojím v prostoru 

kde se vznáší na oblaku kočárek Je bledě fialkový s prošívanou boudou a bílými peřinkami s krajkou

Je slyšet chrastítko a smích

to nejspíš  objevuji radost

Jdu

Jsem v mezipatře domu 

na schodech hrají ťápoty jako na tamburínu a kutálí se káča..

Bim bum kulu kululu bim bam

Chci ji zachytit

ale utíká mi

Obcházím kolem dřevěného plotu Některé plaňky jsou zlomené Na jedné z nich sedí vrabčák..psttttt. neodletá Culí se V zobáčku vlnovka žížaly

Jsem na dvorku

Kšá kšá ppppiiiiipppiiinaaa

Kvoky kvok

Kočka mi olízla nohu

Mňam urousaná

Vznaším se ke komínu domu

Pokuřuje z dýmky

Takovou měl děda

Šedavá záclona se roztahuje kolem tašek střechy a padá k zemi

Leží  a po chvíli mizí

Právě tak jako táta co letí na vlak aby posléze odletěl do nebe V uniformě letce Každá se za ním otáčela

a maminka z okna mává

Odbočím

Malinko se mi zamotaly nohy

Jeeee vánočka 

Úsměju se

 na ulici co stejná je jak čára ve dlani

My dva

s bráchou děláme rošťárny a do tepláků vstřebáváme bezstarostnost her

Smyčkou času vklouzávám o několik desítek let dál

a mezi tím prokluzem někde v pozadí za mnou se mně dotýká padesát let života  Tolik let orchideí i suchpáru.

 Opřená o zeď cosi prstem vyškrabuji do cihel Možná monogram Možná jen chci vydloubnout ze škvírky srolovaný kousek papírku třeba vzkaz

Čelem se opírám

jako bych tušila že do ní jednou

za dalších dvacet let  budu zatloukat svou bolavou hlavu plnou hořící vody Sladkých hořkých mandlí Cukrovinek s plísní Džbánků kyselého vína ale i odtajněných

lásek bez prstýnku

Kolem nohy se mi obtočil ocas našeho psa Dona možná vytušil že je třeba pohladit právě teď a ne později

Zavrněl

Odlepuji se a nechávám  unášet k dalším a dalším dveřím

Přes veškerou minulost sem 

domů ke kávě v hrnku s andělem v roce 2022  Sem domů kde mám místnosti pro jistotu bez dveří

aby se nikdo nemusel rozmýšlet zda je otevře

Stačí vstoupit Prolnout se aspoň  vzduchem 

v kterém jsem já

současná a vzlínajicí

a kolem mne zástěra maminky

Buchty s mákem zemlbába pádla a mokré fusekle Červené embéčko a v něm táta Škubánky i hovězí na houbách

Brácha Vašek a cit   Motorka  drak Fotografie i papuče na přasku

Opona Vrzání forbíny Závan maskára Kostýmy i vous Dačického z Heslova

Strejda s tetou Jahody Neteř  Lucie na houpačce Dárky celofány  mašle i dopisy děkuju miláčku  Teta Jájina  Anička Boženka Noviny a knihy básně Eva Frantinová a Časovaná růže lednička a Bob 

Petr  Radek a kuličky not Josef Helena a kamínky Václav Jana Danuš a oceán Lubomír a orchestrion duše Lída Maruška a palačinkové povídání Zdena a čtyřlístky Zdeněk a cigára Milde sorte Josef Peterka  a Autobiografie vlka Karel Sýs a Stroj času Lavrence Ferlinghetti svět je báječné místo k narození

Dopila jsem

vychutnávám co zbylo na jazyku z kávy

 čtu z lógru budoucnost

 porovnávám  s čárou života ve dlani

pak se kouknu do tvých očí

Ne ještě ne

 za chvíli

mezitím vyhlédnu z okna

tam kde vychází každé ráno den na špacír

Kouknu se do tvých očí

 ještě ne

Za chvíli

Oddaluji

Ostatně všichni oddalujeme neoddalovatelné

abychom se až později přesvědčili  že nelze nikam zmizet uniknout ani vypařit se

Filosofie běhu

Špitál bláznů

i Bezbřehá závrať

prosakují do Minulostí na ramínku

má cenu ještě psát Evo Hrubá?

Rozhrnuji lžičkou směs co podobná je vychladlému magmatu  v hrnku s andělem 

Podívám se

jestli tam ještě jsem

v tvých očích

Možná už rozmazaná