V týhle rozjebaný šatně s tisícero kravatama bez estetiky se schovává ještě k tomu tolik zlodějů tak moc hajzlů s modrýma očima i hnědýma čokoládovýma vystajlovanýma nejlépe pro komfortní zónu za zrcadlovkou brýlí  ovšem s pokáleným čelem od hoven ptáků  co nosí v zobácích  na pergamenu všechny zprávy ze světa opic pavouků hadů a dalších parazitů která stékají na rty opuchlé od piva whisky vína i všech možných luxusních koktejlů takže mezi puntíky a pruhy na diazajnu vázanek z roku kdy svině byly jenom na maso jsou shrbení všichni hráči z egolandu a číhají aby nás  chytli u krku mrskli s námi i  se mnou na stěnu skříně a s grácií jež podobá se všem růžím v Lidich vystřelili mi duši  a její vánek lapali do pytlů a poté je rozdupali až by bylo slyšet neslyšitelné kvílení a třepotání veškeré laskavosti  jež podobala se neviňátku s bílou kravatou pupeční šňůry

Moje neviňátko má pravdivá tvář na níž se zobrazí všechny energie i vibrace pulzující ulicemi mezi domy ve škvírách pod sukněmi v botech na kolenou mezi prsty ve vlasech na krku v bublinách které z brček vyfukují děti ještě netušíce že existuje rozjebaná šatna plná kravat 

na kterých se klidně můžeš zhoupnout  a mezi kterými se neschováš ani před rádoby písní labutí za kterou se vždycky vlastně  pokaždé vždycky a jak jinak stále nese krákání vran