ROSA 

Vstala rosa

Protáhla se

Pozdravila slunce

"Vítej slunce ..usušíš mi slzy..prosím.."

"Vždyť ty nepláčeš..dáváš zemi pít "

V tu chvíli 

louka se zatřpytila a protáhla  mezi kamínky že vypadala jako koberec tkaný ze všech stébel do ornamentů na žakárovém svetru z jemné nadýchané angorské vlny Kvítka která ji zdobila  společně se zvonky a ostrým bodlákem spojila všechny lístky na stvolech co připomínají ruce do náhrdelníku z dotyků 

I vešel do tohoto příběhu člověk ...

Zul si boty a tančil 

Je ráno

Dobrý den roso