Ave Aburh Eva Hrubá Rosa
ROSA
Vstala rosa
Protáhla se
Pozdravila slunce
"Vítej slunce ..usušíš mi slzy..prosím.."
"Vždyť ty nepláčeš..dáváš zemi pít "
V tu chvíli
louka se zatřpytila a protáhla mezi kamínky že vypadala jako koberec tkaný ze všech stébel do ornamentů na žakárovém svetru z jemné nadýchané angorské vlny Kvítka která ji zdobila společně se zvonky a ostrým bodlákem spojila všechny lístky na stvolech co připomínají ruce do náhrdelníku z dotyků
I vešel do tohoto příběhu člověk ...
Zul si boty a tančil
Je ráno
Dobrý den roso