Ave Aburh Eva Hrubá RÁNO

10.04.2019 14:03

Je časně tak časně že i zpěv ptáků zní rozespale
Ulice se kroutí podobně co malé dítě přistiženo při vymyšlených báchorkách
Rovinka vlastně nikdy není
Má spoustu odchylek
ale nezapře  směr
Probudil se slavik
Přidal se skřivan
Na holých větvích stromů sem tam pupeny co otevřou se do jara
Svítá
Malíř by namaloval radost
Dá se štětcem rozmazat do tolika barev?
Radost je pestrá
jako šátek babiček co překrývá řídké šedé vlasy
v čase před světlem
Jsou plátna která tě prostupují
Oči
Je svítání
a ještě než den rozevře náruč k objetí
zastaví se na chvíli lačný čas

Vždycky nám dvěma letěl ne jako vítr
ale jako křídla bdících andělů
Ten čas spolu je prokvetlý do času bez tebe
Zůstal v tulipánech  jiřinách i čemeřicích

Je blízko k rozbřesku
Na rozhraní dvou ulic sedí muž na oprýskané stoličce
Na zádech stojan
V rukou nedomalovaný obraz
Tam někde v dálce tušíš jeho surrealismus
I romantickou něhu

Být vším tím
Obejmu tě....