Ave Aburh Eva Hrubá Putující ticho

08.01.2021 00:00

Jsem putující ticho

Od duše k duši

Od domu k domu

Od lásky k lásce

Od dárku k dárku

Putujicí světlo tam                      kde nelze rozžehnout a zhasnout tmu

V čase mezi koncem dětství a prvními chloupky v podpaží

Balili jsme dárky na Štědrý večer vždy odpoledne

V pokojích šustily papíry

"Nelez sem.."

"A  já jsem to viděla..lyže lyže  "

Nejsou pro tebe...

Papíry šustily cvakaly nůžky 

Bylo to jako předehra k Louskáčkovi nebo Labutímu jezeru To je fuk

Prostě k něčemu co se nedá porovnat s ničím

"Nemáš provázek. Mamiiii"

"Z kuchyně se ozvalo

" Házím..

Rozbalený se kodrcal koupelnou až do předsíně 

A mašlicky a mašličky a dárky se kupily na sebe v bytě 3plus jedna na sídlišti

Když přišel ten čas před večeří

Barevné balíčky jsme skládali pod větvemi stromu

Až do doby než jsem zůstala v čase co říká pro druhé sám a samojediný

Měla jsem privilegium

Dárky jsem rozdávala já

Pomalu vznešeně s láskou  k mašličkám papíru krabicím a nápisům.. tátovi.Vaškovi.mamince.Evinka teta Boža.Anička Lucinka Mila. ..A pak další a další jak se papíry naskládaly na sebe

jak se  dárky odnosily snědly vystavily přečetly jak v čase změn i ticha i pobíhajících 

andělů bez křídel i kaktusových čajů a batikovaných nebes nad postelí v chajdě u rybníka v Jižních Čechách kde jsem poprvé ulovila rybu se Zdeňkem a volala

"Mám ji. Mám ji. "Visela na prutu a nevěděla jsem co s ní

V noci jsme se milovali v doupěti pod skalami a zábly nás chodidla a holé zadnice pod jedinou dekou co smrděla rybinou

Podobám se všem dárcům z tehdy v tehdy z teď i v teď

Až na to že stále skládám papíry na hromádku,stále šustí předehra darování

Stále jsem tepem všech jmen na starém balícím papíru který mi vykresluje všechny vůně těch okamžiků kdy jsme mohli být z pergamenů

Vím že tam někde ve spodním fochu najdeš můj papír s tvým jménem lásko

i když čas v časomíře vzpomínek není vyměřen jen pro mne

a přesto právě  proto v tuhle chvíli kdy mám v batohu chleba tresku čtyři pálivé papriky kivi a pomeranč vím 

že můj papír s vánočním zvonkem pro štěstí a naději

 tam je

Vím to

Bolí mne rychlosti

Bolí mne neúplnosti

Bolí mne vesměs všechno co poztrácené z kapes se vytratilo

Bolí mne darované jen tak

Jen aby jen proto

Snad jsme zapomněli jak hrají koledu dárky  za kterými cupiáš za kterými běžíš které hledáš které si promazlíš jak plyšového medvídka z dětství

Takové dárky které zpívají

Narodil se Kristus pán

I koleda koleda Štěpáne

Jsem putující ticho

aby jste konečně slyšeli

všechny předehry v mých loktech v mé náručí

v mých dlaních