Ave Aburh Eva Hrubá Proplouvám k tobě
13.12.2020 07:43
Proplouvám k tobě
Nechtíc se dotýkám
stejně jak rákosí řeky oblečené v tenkou krustu ledu
Vypadá přesně tak jako cukrová poleva na perníčcích
co se nám pokaždé rozlámaly v pytlíku který jsme když byl prázdný a všechny drobečky nasypané na zem sezobali vrabčáci nafoukly a prásk
Ta rána nás rozchechtala a hledali jsme další pytlíky na pěšinách mezi stromy A les se znovu vylekal Prásk Prásk Prásk
jako v tu chvíli já kdy brácha skočil do zrychlené řeky po dešti pro mého draka který se potrhal o dráty nad vodou
Nechtíc se dotýkám toho času strachu a lásky toho vzkazu že mne máš rád malou holku v hnědém kabátku přešitého z dědova hubertusu
V tomto dění mého času už nelétají draci nad řekou
Možná jen Fráňům měsíc připomíná zasněnou romantiku
Proplouvám k tobě má osvobozující něho od všeho zlého k tobě do věčnosti bývalého jako bych hledala klidnější svět zatímco kolem mne pobíhají roztodivné postavy bez úsměvů V očích střípky ledu Snad Ledová královna proměnila všechny na Káje
Nevím co to se mnou je
každé ráno kdy vystupuje do mne báseň a zároveň i tíseň že slova už nikomu nic neříkají
usedá ke mne smutek Chvíli s ním rozmlouvám a pak mu naliji černou kávu do bílého hrnku a přidám Grahamové kostky Sladké a barevné aby pocítil hořkost a sladkost všech dějů v nás
Nechtíc slyším vyprávění mých dvou tet Sedávaly jsme v zelenkavé kuchyni u zelenkavého stolu a pojídaly ..co dům dal... mastily karty a vracely se ke strýčkovi Jendovi který si prošel první světovou
Vyrušil nás jen Úša ochočený zajíc když nakukoval zda pro něho nezbyla mrkvička
Maminka ve druhém pokoji hrála na housle A jak!
Doma nemohla Táta to nedovolil Nevím proč
Vodívala mne do hudebky na klavír Možná jí ta cesta připomínala tu když poskakovala do houslí Já víc klopýtala
Nevím co to se mnou je
ale každý večer mi chybí hudba jako by dnešní lidé zapomněli držet černou hodinku a zpívat
Civí na bednu pojídají chipsy a tloustnou jim myšlenky obalené tukem Zakrňují
Nechtíc proplouvám ke kouzlu
bylo mezi námi jako jediný prám z břehu na břeh
Vždycky jsme věděli že pokud neztrouchniví přeplujeme
Ztrouchnivěl
Dnes se vozíme sem tam a tam a sem v plechové lodi
co neohřeje břeh
Postavím ti vor chceš?
Na odpověď někdy čekáme marně jak na Godota
Možná je to tou frekvencí kterou v sobě zapínáme
abychom přeletěli oceán v kterém plavou odpovědi rychleji než tažní ptáci
Nechtíc se dotýkám malé krabičky na šperky Jsou v nich jen jedny náušnice Jen jedny hodinky Jen jedna dýmka Jen jeden provázek Jedna mašle Pytlíček na tabák Knoflík Korále
Vím komu patřili
Venku tam u popelnic válí se fotografie jakési rodiny
Ten někdo nevěděl o mé krabičce Ten někdo nepotřeboval dotek Je v digitálu
Myslím že se mi přiblížil čas do kterého je třeba zapsat nepodstatné jako ržání koňů zvuk nalévaného mléka do bandasky jako vůní kmínu v chlebové polévce jako kvákání žab v mokřinách jako vrzání těžkých dveří i vůni dřeva na pile
Myslím že já čas posílat si pohlednice PS mám tě rád
