Ave Aburh Eva Hrubá Pojďme se klamat
13.11.2022 13:44
Pojďme se chvíli klamat
Pojďme být na čas pohyblivým snem třeba sladkou vatou na špejli a lepit se dětem na nos nebo žvýkačkou co praská v ústech a voní po eukalyptu možná víc po jahodě Pojďme být šlehačkou na kávě co tvoří hrady i obličeje když ji lžičkou rozhrneš než se utopí Pojďme se nechat dotýkat fantazií o něžném plyšovém polštáři pod hlavou co ti cuchá vlasy právě tak jako jsme to dělali my všichni v těch okamžicích intimního štěstí
Pojďme se ohýbat ve větru našich slot podobně co malé stromy ve školkách uprostřed temných lesů
Pojďme utéct před hukotem ulic co nezpívá jako oceán
ten slaný koláč vody co pěnou se drobí do pevniny
Vím jak bolí každý den kdy není ráno o polibku
ani o setkání očí v dětském úžasu že tu jsem
Znám dávno poznané tichosti slov mezi dveřmi a duté kroky na schodištích kam padá soumrak i v poledne
Pojďme se klamat
abychom v dešti dokázali objímat slunce
abychom možná ukotvili rozum do citu
abychom si možná nemuseli vymýšlet a lhát když nás sevře obava o vše následující po dni předešlém
Pojďme utéct do smyšlenek o zítřku do těch nadějí bez intuice
jen abychom ukonejšili
jen abychom rozdýchali všechno co víme....
Pojďme se klamat
něžně a opravdově
