BLOUMÁM  MĚSTEM, 

KTERÉ  JE TIŠINOU. 

ŽÁDNÉ  ZVUKY, JEN  VZDÁLENÝ   BZUKOT 

POULIČNÍCH LAMP. 

BLOUMÁNÍ  JE PODOBNÉ  MEDITACÍM, 

KDYŽ  NOHY POSUNUJEŠ 

A V KAŽDÉ  PRODLEVĚ  KROKU 

HROZNOVÉ  VÍNO  S PECKAMI  . ŠŤÁVA.  EUKALYPTUS! 

LIDÉ SE STŘÍDAJÍ  MEZI SEBOU, 

DOTÝKAJÍ  SE POHLEDEM, NEBO  JEN 

SPĚŠNÝM  DOTYKEM  NÁKUPNÍCH TAŠEK 

A ROTACÍ. 

BLOUMÁM MĚSTEM 

A MIZÍM  ODCHÁZET  DO BLOUDĚNÍ 

V JINÉM  MĚSTĚ, Z MÍST, KDE TLESKALI  

VESTOJE, DÁVALI  TABULKY  HOŘKÉ  ČOKOLÁDY 

I TŘTINOVÝ  CUKR,

KDE  DOBLOUMÁŠ  K POZDRAVU, TAK UPŘÍMNÉMU,ŽE SE TI OROSÍ  OČI, 

KDE SLYŠÍŠ  PANFLETY  Z ÚST  I TĚCH, 

CO OPÍRALI  DLANĚ  O ZÁDA.

BLOUMÁM  ODCHÁZET  DO CIZÍHO  MĚSTA, 

KDE  NENALÉZÁM  TRNKY, ANI  PROSTOJE.  

SKLÁDÁ  SE VE MNĚ  BÁSEŇ, 

POMALU  A NEÚPROSNĚ, 

JAKOBY PROSILA  O LÁSKU. 

BLOUMÁM VLAKEM, 

KTERÝ  MNE VOZÍ  TAM ,

KDE  NEJSOU  MINULOSTI. 

JEN  OKAMŽIKY  RADOSTNÝCH  KLAVÍRNÍCH 

KONCERTŮ  A TRAMVAJÍ , DO KTERÝCH  SE 

SKÁKALO  V ROZJEZDU. 

VOLNOST  A SEKUNDÁRNÍ  ANALÝZA  LETU 

A PÁDU. 

NĚKDE ZNÍ  "OSUDOVÁ ".

MILOVAT  MŮŽEŠ  JEN MILOST. 

JE TADY  A PROSTORY  MEZI  KROKY 

SE NEPODOBAJÍ  HADŮM ,CO ŠKRTÍ. 

NĚKDY  JE DOBŘE  ZASTAVIT SE

V ROZKROČENÍ  A NAHLÉDNOUT  DO  ONÉ 

DÁLKY  MEZI    VPŘED   A  VZAD .

TAM,  TAM  JE  TEN OKAMŽIK  MILOSTIPLNÝ, 

KDY  UVIDÍŠ  VĚJÍŘ  KARET  A ČÁRU ŽIVOTA. 

RADOST  MILOSTI. 

BLOUMÁM  A MEDITUJI. 

USMÍVÀM  SE.

A NĚKDE  ZA VŠEMI  TĚMI  POHLEDY 

DO OKEN  DOMŮ  A SKEL  DVEŘÍ 

.....jsi ty....

ALE VÍM TO JEN JÁ. 

BLOUMÁM  A DĚJ SE STÁVÁ  DĚJEPRAVOU 

I PLNOU MÍSOU  JABLEK. .....

BÝVALO A NENÍ

JE..

Kdyby tak šlo

ZTRATIT  SE V HUDBĚ 

A PO ŠPIČKÁCH  KLOUZAT  PO  KLÁVESÁCH 

KLAVÍRU

NEDUPAT, 

ABYS SLYŠEL  KAŽDÝ  TÒN 

A POTOM  SE POLOŽIT  DO BÍLÉ  LOUKY 

A ČERNÝCH PESTÍKŮ 

A SLYŠET  A PROSAKOVAT ,

AŽ ZBAVEN SMYSLŮ, 

ROZTANČÍ  SE V TOBĚ MELODIE, 

KTERÁ  TĚ UCHOPÍ 

A ZVEDNE VYSOKO  MEZI ZVUKY  VŠECH  ZVUKŮ. 

JAZZOVÉ  BLUESOVÉ CHORÁLY NESKUTEČNA. 

ZTRATIT  SE V HUDBĚ  HUDBOU  NALEZEN 

PO ŠPIČKÁCH  NAŠLAPOVAT. 

ZNÍT...

Je..

Kdyby tak šlo zapomenout

Ach vzpomínky minulé

Objímám vas...

NĚKDY SE MUSÍŠ  PROBOLET  DO RADOSTI, 

ABYS  JI POCHOPIL, 

ABYS JI POTKAL 

A DOVOLIL  V S T O U P I T. 

OTEVŘEŠ  KŘÍDLA DUŠE, 

UCÍTÍŠ  TEPLO 

A NEVIDITELNÉ  V TOBĚ  SE USMĚJE. 

STAČÍ  ŘÍCT  SLOVŮM,ABY POHLADILA 

A SLOVA  SE PROMĚNÍ  V TĚLA 

A TĚLA V SLOVA. 

A ÚSTA....  

A ÚSTA  MOHOU MLČET,

PROTOŽE  R A D O S T 

JE TICHÝ  VZKAZ  UVNITŘ  TEBE..

Miláčku

Posloucháš mne

Teď v tuhle chvíli

kdy ti vedle této básně

Vařím kávu  pro dotyk u stolu

 pro ticho a jen černé oči             z

 kterých kape čokoláda

Včera tehdy dnes i zítra..

Vlak  mne vyplivl na nádraží  Svět                                             kde se globus  otáčí                 tak jako ruleta  Stačí zatočit  a mácháš  si zadek v moři  Nebo  tlačíš  krosnu do nebe  

na Nejvyšší  horu světa  

Tam teď jsem

Stojím  uprostřed prázdného koryta řeky 

Sem tam kámen Sem tam malý proužek vody  Na dně  kde se setkávají  proudy  

Dnes  necítím vibrace  ani chvění 

Dívám  se  na břicha lodí  

Dívám se   na břehy 

Dívám se  jako kdybych  hleděla do očí  člověka                             v kterém  utonula láska Zalkla  se  sama  sebou sobecká 

Bez odlesků   Jen  duhovka  připomíná  skleněnku   Kuličku  

Bezmyšlenkově  vezmu do dlaně bláto  co páchne  po puškvorci  a hnětu  hliněnku  Svůj malý  globus 

Jdu korytem  až tam  kde se objeví  město  Stojím  u dveří  Položím  ji  na práh  co už  nepřekročím

Slyšíš mne čokoládo v mém kafi...

Vlak mne vyplivl  na nádraží Svět 

Škoda  že se nejmenuje  Milost

A globus se otáčí tak jako ruleta

Miláčku z mandlí i pistácií

Proč nejde zapomínat

Asi ze srdcem stále tančí 

stejný krok 

Hapsahejsa.  miluju

 JEDNOU  TĚ POTKÁM ,

ZAKOPNU   O CÍPEK  TVÉHO  KABÁTU 

A BUDU VĚDĚT, ŽE TO JSI TY .

ZACHYTÍŠ  MNE  V LETU,

JAKO BYS BYL ANDĚL. 

----TA LEHKOST ---

A VŮNĚ  NADPOZEMSKOSTI. 

NAD NÁMI  SE ROZTAVÍ  NEBE  DO RUDA 

A SCHOULENÝ  MĚSÍC  ZA OHNĚM 

POLÍBÍ  SLUNCE, CO PADÁ  ZA OBZOR. 

JEDNOU  TĚ POTKÁM 

A BUDU VĚDĚT, JAK  MILOVAT, 

LEHCE A PRŮZRAČNĚ, 

PRÁVĚ TAK JAKO KDYŽ  VODA STÉKÁ 

PO TVÝCH RTECH. 

SLZY  NEPOZNANÉHO. 

POLÍBÍ TĚ,

PROTOŽE  ZA DEŠTĚM  JE VŽDY UKRYTÁ  DUHA.

JEDNOU  ZAKOPNU 

O CÍPEK  TVÉHO KABÁTU  ..

JE OBDOBÍ kdy trouchnivý listí a voní nostalgií 

a mokrý sníh má vůní tvých vlasů 

Je čas kdy pamatuješ příliš

a vlastně rád

Co bychom byli bez minulých 

Karnevalů plesů prolézaček útěků nalézání smutečních oznámení i trumpety proklínání i tichých modliteb a harfy jemných vyznání co bychom byli kdyby nebylo tohle všechno

UMĚT NEVZPOMÍNAT .Nejde

Ale  můžeš

DÀT VŠECHNY MYŠLENKY 

DO KRABICE                                 Z MAHAGONOVÉHO DŘEVA 

A ZAMKNOUT. 

ZAHODIT KLÍČ. 

NA VÍKO PŘILEPIT  PLAVÁČKA. 

 MINULOST,

KDY  ŠTĚSTÍ   TANČILO VALČÍK  NA PARKETU A

ORCHESTR hrál LASKAVÉ  VLNOBITÍ  V PŘÍLIVU i odlivu

Pro oceán 

A

CO NÁSTROJ  TO PROUD  A VOR. 

VIDĚT JEN PLAVÁČKA  

A NESLZET