Nebaví mne hledat světlo v tvé tmě
do které se zaviráš a zahazuješ klíče
Nebaví mne bloudit v tvých myšlenkách jako        v nedomalovaných obrazech
Nebaví mne nemluvit když slova se hromadí
a sypou se mi na hlavu
Tvrdé slupky starých nerozlousknutých žluklých ořechů
Nebaví mne posílat ti vzkazy po větru které zahltí vichřice co trhá slovosled
Nebaví mne nebýt s tebou teď
.. Jednou si tě najdu jestli mne budeš chtít..
Nabaví mne jednou
Nebaví mne čučet do lásky a vnímat ji jen jako krasohled
Ten kaleidoskop všech doteků
Nebaví mne nic co byla lítost a milosrdná lež
sobeckost něhy jen pro rozlet
Nebaví mne prodlužovat naději a doufat že věřit je víc než přiznat  pád
Nebaví mne milovat stín co se mne nepouští
co visí na patách Ta koule minulého
... vždycky tě poznám v davu na ulici...
Nebaví mne být tvým snem
který ráno zmizí
Nebaví mne slyšet tvůj hlas večer co večer
když sfouknu svíci
Nebaví mne držet za ruku představu co si hrála na budoucnost
Nebaví mne být potichu když chci s tebou mluvit
protože jsme nedořekli
protože  jsme oba zdrhli od pravdy
protože jsme nedopili masalu Ten voňavý čaj
ke konci léta
protože jsme hledali návraty místo chůze dopředu
protože jsme nedovolili svým KŘÍDLŮM doletět
do našeho hnízda a tam bez všech rychloběžek
toho světa DOSEDNOUT
PROTOŽE
...
Nebaví mne být s tebou bez tebe

Až se svět znovu narodí
a setkají se  opět dva jednoznačně stejné sny
ne o lásce jako z pohádky
budu je probouzet příběhem nás dvou
postavím na prostřený stůl dva hrníčky
a jednu konvici
Jeden talíř a dva pecny chleba
Jednu sůl
ZAŽEHNU PETROLEJKU  PRO SVĚTLO