Možná je teď ona chvíle pro báseň

Možná jen teď 

protože za okamžik už nebudeš mít čas vklouznout do veršů

Už tě oblepí papíry počmarané poznámkami co všechno udělat

Vykopat brambory na zahrádce

které se pokoušíš pěstovat

když ty z obchodu jsou samý vřed 

Umýt nádobí Teda ten talíř od čínské polévky z pytlíku

Posbírat poházené zbytky včerejška na zemi Ony stopy svého chození tam a sem od dveří k oknu když není do čeho píchnout

Uklidit kosu kterou jsi nechal za dveřmi

ještě s pár stébly trávy

Zavolat kámošovi že nemáš čas

Vyplnit formuláře všech dotazníků o tom jak je život pozlacenej a že všechno to vyšlapuje v systému hodnot  Ber kde ber a hlavně nedávej 

Jo a nezapomenout koupit zase nový chleba protože ten z předevčerejška opět zplesnivěl

Prohrábnout si vlasy u zrcadla

No teda panejo !

Kouknout do schránky

Zase nic !

A do peněženky

Taky nic !

A vzlétnout do víru všech proudů které se točí kolem tebe aby ve virtuálu všechno klapalo líp než v reálu

Nechat se unášet všemi kecy o soucítění sounáležitosti a jasně  souladech                    Nasimulovat si do hlavy zlaté časy těchto časů 

a být zlatíčko protože jsem tě na Fejsbuku pochválil i když jsi dement a vypadáš hrozně 

Kouknout na telku ten jedinečný odraz jedinečných příběhů nás všech 

Na herce co šmajdaj po rudých kobercích do filmu kterej aspoň trochu vzdělanýmu plebejci sdělí absolutní hovno

A  poplakat si nad driáky z válek únosů a vražd

Ach jo ten svět je tak krásnej !

Utřít slzu

a nalít si pivo který bylo ve slevě

Jen se nepotentovat

a posluhovat dál 

tomu všemu tak ušlechtilému tak jedinečnému

tak absolutně jednoduchému na pochopení umět žít

Uf auvajs ale joooo !

Myslím že teď a právě teď chci s Tebou fabulovat má básni 

 utéct do obrazu 

do skutečnosti slov 

v kterých se procházím