Odpouštím sobě naivitu zázraků
I svoje blesky
laskavá slova do neslyšících bytostí
co jen a jen chtěli slyšet chválu
Odpouštím nepoznání kluzkých úlisných lítostí
i zbytečnému pláči pro farizeje
Svému času vloženého do prázdných setkání
Opilé nevědomosti Dveřím co ztratily veřeje
Pravdám co padaly do středu jediného bodu egoistů
Odpouštim  své důvěře a žalu jež byla zneužita
Slzám na listu od růže
i lásce darované tam kde místo srdcí  jen zabalená pozlátka a kamení a díra
Všem přečteným knihám o kterých jsem do tmy vyprávěla
Cestám do uplakaných domovů
co žádaly marnotratně o pomoc
i marnosti kterou  jsem objimala
Letu za polámanými křídly
andělů bez peří
na které jsem lepidla vlastní peříčka
Jistotě  že neublížit je víc než odejít
cestou kterou zkřižila cestička
Odpouštím  bolesti za druhé co jen předstirali
i smíchu tam kde byl škleb
Skutečnosti nepoznané Odpouštím si teď
Ranám co ti vrazil do tváře rádoby ranhojič
Strachu že nebudeš milován
Že nepoznala jsem pravý kříž
Otevřenosti až na poslední krvinku kterou vysávali bezostyšně  sebestřední jedinci
Laskavému bláznovství svému a víře
v lidskost a opravdovost  Bláhově tušící
Snílkovstvi že lidé jsou lidmi a znají desatero
Čistotě co hanobila špína
Odpouštím  ne vám
Sobě že jsem jiná
Odpustky patří do kostela a stejně nikoho nezmění i kdyby místo ingoustu krev vytékala na papír z pera

Ptám se tě obloho
přijimáš tento hřích
Ptám se tě země  smím ne odpustit Však zapomenout a vytěsnit

Klečící jsem  obnažená až na trny 
Mažu vás ze zbytku svých dní

Odpouštim sobě
že nebyla jsem bez viny