Obraz 

Ty hele vždyť vono už není vůbec nic

Žádná radost 

No jo ..

Co no jo ?  Tobě to je fuk ?       Bublifuk bublanina bublina tralali a prásk nic vítr a mlha Ty vole  všechno jsou jen extrementy a bublání  vyser se na to

Bude úplněk viď?

Proč?

Že jsi tak pozitivní

Haha to je vtipný 

Jenže já se bojím 

Čeho?

Tak hele vždyť nepotkáš člověka ani na jaře Možná tak rozkvetlou třešeň z který se všichni můžou posrat

Nebuď sprostá

A proč ne jsem spisovatel a Hrabal tam měl taky samou prdel a hovno a nikomu to nevadilo Naopak

Jenže to byl socík

Chceš říct že teď v tom humusu co jsme musíme být slušní a blažení 

Jdu ven Půjdeš se mnou?

Neřeš to

Tak si mobiluj

Víš co taky tě miluju 

Za oknem číhá radost možná mne zavraždí byla bych ráda

Hergot kterej dobytek zase zasvinil schody a toho smradu že by nutrie na česneku ?

Dveře jsou křídla do ticha 

Utrhnu si pampelišku a dám si ji do dírky ke knoflíku aby všichni věděli že jsem proti rakovině s vírou a soucítěním 

Na obloze jsou kotrmelce z andělů

Jestli mne máš rád pojď se přivinout 

Jsi rejžový kartáč všech mých pocitů 

Vydrhneš je jako podlahu jenže já  nejsem ze dřeva Miláčku zloduchu smrtihlave na mých pupenech něžnosti

Kurník šopa už jsem zase beznadějně poetická 

Asi to je tím deštěm co rozmlouvá s mraky a sedá mi na záda

Je jako batoh v kterém tahám šťávu z bezinek a černého rybízu

Fuj to  jsem ale patetická

a taky několik druhů polibků 

To už je lepší 

Je brzy ráno V louce jsou koleje od nebeských auťáků

Cítím laskavost všech mých minulých dnů a kozy mečej na souhlas Šlápla jsem do výkalů asi pes možná prase Tak to budu bohatá Říká se

Zelená louka splývá s šedou neutrální oblohou

Teče mi nudle

To je fuk

Nikdo tu není

Jakoby se lidi zapomněli potkávat

Ještě tak venčit psi 

Myslím na tebe mami je květen tvůj poslední a vždycky tak bolí i když kvete

Jdu hledat kopretiny tu vzpomínku nesmrtelnosti

 Brzy se bude houpat měsíc kulatý balón mezi červánky jen tak že se mu chce jako dítěti 

A všechno kolem nás je jakoby z plexiskla jakoby z plastů v kterém se pohybují  lidé bez výrazu možná  zabloudili

Budu věřit že aspoň včera kdy rozevřel náruč máj jsme se políbili my s vyluxovanymi dušemi od citů 

Aspoň na chvíli než si pustíš počítačovou hru o lásce 

Tak a je to

Někdy jsou slova víc než obrazy i když si to fakt nemyslím