Ave Aburh Eva Hrubá

Občas

Občas se ohlédnu

to když zaslechnu kroky

Občas se zastavím

to když někde vzadu slyším hlas

Občas ustrnu v soukolí  času

...kdo tudy šel a kdo půjde

až na zápěstí mé ruky dotikají hodinky po mamince

... ještě je nosím

... ještě jdou zastavené v minulosti                                            

... ještě 

Občas tě vídám poslední lásko 

tebe z mlhy a krokusů

tebe větroplachu v rozevlátém baloňáku dotýkajícího se kotníků milosti

Občas se rozezním touhou

po nové symfonii

blízko klavíru kterému kdosi

vytrhal z klávesnice všechna cis

Občas v dešti vysvlékám se   a podobná cibuli  odhazuji všechny pršipláště abych ucítila laskavost vody

.... občas se ptám mezi nocí  a zrozením rána

je něžnost stejná jako bolest

 Ta předehra ke štěstí

.... občas mezi slovy  vprostřed duše utichnu abych slyšela  dýchat další den

Občas a kolikrát ještě

zaslechnu kroky a  ztišený hlas