Schovává se moje jedinečné 

moje jedno  možná i stotisícé

v koutku  stočené do ruličky

Moje Něco co je víc než všechno Nic

Páni dala bych si tu pravou skořicovou hořickou trubičku možná by z ní vykukovalo další moje  Něco co mi tančí v hlavě jako na parketu ale nemám odvahu dotknout se všeho co je Nic aby to mé Něco nebylo  zašlapané v rytmu všech nadupaných bubnů jako póvl mezi zhudebněnými ranami bum bum bum ufff raz dva bum 

Ťukám si často na čelo jako smyslů zbavená v tom všem hlomozu a zvukových turbulencí co mi vysávají moje Něco do průhlednosti jako bych byla nemocná na bíle prostřené posteli sama v oblacích kouře zvířeného prachu ze špinavých podrážek co šoupou kramfleky o svá pódia vyvolených jež sami se tak rozhodli díky  paličkám kterými roztrhali pro jistotu bonga nás stočených v ruličkách jež připomínají posvátný pergamen čistoty a lásky                                        Vzešli zničehonic a rozcápli se do svých balónů v kterých si pletichaří a létají z místa na místo po celém širém světě a loupí vzduch a trhají břehy a vodám zakazují plout

Noví hospodáři zeměkoule která se smí otáčet jen tehdy když rachot bubnů oznamuje audienci 

Moje Něco Moje jedinečné jako zázrak žloutku v bílé rozplzlé hmotě bílku bez vlastní identity

schovává se v koutku Snad aby  ho nerozmázlo ono Nic do beztvaré šmouhy bez slunce