Ave Aburh Eva Hrubá Nechci slyšet
13.12.2020 07:41
Nechci slyšet své ozvěny
ale hlasy co odpovídají podobné dlaním které se vztahují naproti
jako když tráva zpívá kolem lýtek vysoká a neposečená
Tehdy mnohokráte jsme v ní váleli sudy a chytali modrásky do modrotiskových kapes je ukládali jako do postýlky
ale oni ulétly a my mezi petrklíči zvonky a přesličkami
znovu a znovu se vydávali na lov Ostrá kopřiva nás štípala do nohou a zatoulaní mravenci uskakovali před naší touhou mít po kapsách křídla
Takové hlasy ať se mi vrací
Takové lehkonohé zabloudění v myšlenkách jen pro mne
Usadila se vedle nás nepokojná osůbka
Přisála se Je to divné klíště
Nesaje krev Otravuje ji Upír vlastního charakteru
Sobeckost
Tehdy mnohokráte jsme roztrhli chleba jen s hořčicí napůl
Tehdy mnohokráte svlékli jsme svetr aby zima se rozedělila
Tehdy mnohokráte mlčíc vnímali jsme slova ty slzy i cukrakandly cizích příběhů zatímco teď naše hořké mandle či rozinky v čokoládě nikdo neochutná
Dnes slyšíme jen sebe
Jako bychom zapomněli že nejen ty ale i já mám své hřbitovy i jasmínový čaj
Voním celá po tvé kůži
minulosti
Člověk se nemění v teď či zítra
Jen okolnostmi které nepřestál
či sám chtěl popřít sebe
avšak rozkroj jablko a poznáš jaké je jádro
Tehdy mnohokráte schovaná v pampeliškách vyhlížela jsem nebe Pohádku o Pinokiovi
ještě jsem nevěděla že každý mrak nenosí déšť
že v každém z nich je ukryt člověk tam na nebesích v duze
Je cítit louka které ukradli čtyřlístky
Jsou slyšet sekačky dneška
S kosou chodívala moje teta králíkům na trávu a srp zasekla
vždy do plné tašky co se zelenala jako kopce na horách
Dnes nenosí kosu ani smrt
Přijde bez klepání
Chybíte mi
scházíš mami
Voním po tobě má minulosti
Voním zetlelým listím a mlhou
i čerstvým pomerančem a hřebíčkem v hruškovém kompotu
Voním všemi cestami za tebou můj milovaný poslední příběhu
který se mi vypráví nonstop v mým dalších příbězích s vavřínovým věncem i bez něho
s horoucími malinami zalitými bílou čokoládou i sklenicí vody
na nočním stolku
Uhranul jsi mne osudový příběhu bez konce
Mnohokráte tehdy objímala jsem přízraky Mnohokrát tehdy Jen jednou věříc v opravdovost podlehla jsem blahové iluzi
Snad jen provazochodec neklame
Snad jen v šapitó lipicáni tančí s jednorožcem
Vnímám den jako by zítra nebyl Nespěchám tam kde mi bere dech hora co nezvládnu
Nevstupuju do vln co jsou bez pěny té řasy na víčkách co utišuje vlnobití
Nezůstávám stát kde mne zebou nohy a nikdo mi
lavór s teplou vodou nepodá
Jsem tam kde minulé slunce voní po zítřek
kde platanům nepodrazila nohy pila
kde má ozvěna má tvá slova
Vnímám kouř a nať suché trávy
Kdosi skáče přes oheň
možná jsme to my
co jsme ještě nezhořeli na popel
